Vývoj japonské keramiky IV.

Dnes nás čeká keramika nižších vrstev, které o porcelánu jenom sní…no přece nebudou jíst a pít z prehistorických nádob. A to nemluvím o tom, že nemají s čím dělat čajový obřad… Překračujeme středověk a dostáváme do doby MUROMACHI (1333-1573) a MOMOYAMA (1573-1603) a nastává rozvoj výroby čajového nádobí.

Z předchozích článků již jistě víte, že středověká užitková keramika byla dlouho neglazovaná. Průlom nastal až na počátku 13. století, kdy v Seto byla představena první glazovaná nádoba. Znalost této techniky do Japonska přinesl jistý Kato Shirozaemon Kagemasa, který měl jistou vizi, že by mohl eventuelně glazurou napodobit čínský seladon. Což se mu samozřejmě nepodařilo, seladon je prostě seladon. Ale technika glazury v Seto zůstala, zdomácněla a dala vznik novému stylu užitkové keramiky – Mino, který reagoval na rostoucí poptávku po čajovém nádobí.

Styl Mino se plně rozvinul na konci 16. století ve výše zmiňované dílně Seto a Mino v prefektuře Gifu. V současné době známe čtyři druhy keramiky Mino, všechny jsou spojeny s čajovým obřadem.

První skupinou je keramika Shino. Glazura je nejčastěji mléčně bílá, lehce transparentní a na okrajích se lomí do oranžova až růžova. Mezi poznávací znaky můžeme směle zařadit malé vpichy suana, které vytváří charakteristickou texturu podobné citronové slupce – yuzuhada. Glazura shino je tvořena výhradně živcem, někdy s přídavkem popela. A proč název shino? Někteří se domnívají, že se jedná o odvozeninu slova shiro, což japonský znamená bílý. Podle jiných pramenů keramika dostala jméno podle čajového mistra Shino Soshun. Samozřejmě jako spousta jiných druhů keramiky i shino procházelo vývojem. Můžeme najít červené kousky (aka-shino), růžové či šedé (nezumi-shino). Velice zajímavé jsou předměty e-shino s hnědou malbou sloučeniny železa pod glazurou.

Shino

Aka-shino

E-shino

Dalším druhem Mino je Oribe, pojmenované po čajovém mistru Furuta Oribe Kimurou (1545-1615), který se po smrti Sen no Rikyu stal vůdčí osobou japonského čajového obřadu. Keramika oribe je známá svou smaragdovou glazurou a záměrně „zdeformovanými“ či jinak z průměru vybočujícími tvary. Nechybí tmavá malba, geometrické vzory a nejlépe vše na jednom předmětu. Kromě zelené glazury se můžeme setkat i s jiným zabarvením, ale to není tak známé a vyhledávané.

Oribe

Třetí styl Setoguro poznáme lehce. Její glazura hikidashi-guro je prostě černá. Jak krátký popis a stejně nakonec vyjde jako nejelegantnější styl Mino. Možná proto, že Japonci mají rádi tmavou keramiku. A nejen oni. Někdy se můžeme setkat s názvem Černé Oribe. Tvarově je malinko omezena oproti svým třem Mino sourozencům – většinou se jedná pouze o válcovou čajovou misku.

Setoguro

Poslední skupinou je žlutá keramika Kiseto. Je rozdělena do dvou hlavních typů dle teploty vypalování. Za vysokého tepla vznikají uinomi-de nebo kikuzara-de a za nízké teploty Ayame-de nebo aburage-de. Prakticky se liší ve žlutosti glazury.