15. století se má co nevidět přehoupnout do druhé poloviny. Autorita šóguna upadá. Šógun Yoshinori je zavražděn svým vazalem. Na to šógunát reaguje tak, že do funkce dosadí Yoshikatsua, který je ovšem v té době ještě dítětem. Že má být faktickým vládcem dítě, se většině vojenských rodů nelíbí a začínají šógunátem opovrhovat úplně, bouří se, v provinciích vznikají povstání, která šógunát nemůže nijak potlačit. Jeho vlastní moc tak daleko nesahá. Autoritu šógunátu ve vzdálenějších provinciích vždy udržovaly okolní rody, ty jsou ovšem nyní proti němu a jiný nástroj, jak proti vzdáleným nepokojům zakročit, nemá. Nakonec se ještě přidává spor o nástupce dalšího šóguna Yoshimasy. Ten jmenuje svého syna, ale než tento stačí převzít funkci, přichází na svět další syn, za kterého se postaví jeho matka a celý její rod, což nakonec vyústí ve válku rodů Ōnin no ran. Dva rody se přou, čí potomek má být dalším šógunem. Válka trvá od roku 1467 do roku 1477 a na jejím konci už nikdo ani neví, proč se vlastně bojuje, a rody si pouze vyřizují účty za dříve spáchané nepravosti. Nakonec není ani vítěze, ani poraženého, oba rodu jsou finančně na dně a Japonsko se dostává do období válčících knížectví Sengoku jidai.
Oda Nobunaga
Toto období se vyznačuje hlavně tím, že se ztrácí jakákoli úcta k výše postaveným gekokujō. Celá země se rozpadá na knížectví, kterým vládnou daimyōové, ti se ovšem už nikomu nezpovídají. Staré vojenské rody hejtmanů, které kdysi těmto daimyōům vládly, již nemají žádný respekt, a většina jim dříve podřízených rodů jakýkoli vztah (pán-podřízený) popírá a vytváří své vlastní knížectví. Dále také mnoho prostých samurajů či rolníků využívá situace a snaží se polepšit si. Někteří to dotáhnou dost vysoko, příkladem může být Toyotomi Hideyoshi, který se dokázal z prostého syna rolníka vypracovat na vládce země, o něm až příště ale. Nic z toho před období Sengoku jidai nebylo možné. Panoval zde vždy jasně daný vztah podřízeného k nadřízenému, oba měli svá práva a své povinnosti a vždy je pečlivě dodržovali, pokud ne, byli také patřičně potrestáni. Už jen z tohoto pohledu, kdy několik set či tisíc let funguje takovýto systém, je prakticky nemožné takovou situaci dlouhodobě snášet. To také přišlo na mysl jednomu pánovi rodu Shiba v provincii Owari (dnešní prefektura Nagoya). Je to právě Oda Nobunaga, o kterém je řeč.
Bitva z tohoto období
Společně s dalšími dvěma musí v následujících necelých sto letech sjednotit a dát do pořádku celou zemi. Těmi dalšími dvěma myslím nejprve Toyotomi Hideyoshiho a poté Tokugawa Ieyasua. Všichni tři měli coby sjednotitelé několik společných vlastností, i když to bylo lidé úplně jiných povah. Pochopit je coby obyčejné lidi (ovšem neobyčejných vlastností) nám pomůže jedna stará, krátká průpovídka, jež zní: Co když pták nechce zpívat? Nobunaga řekne: „Zabijte ho!“ Hideyoshi řekne: „Zařiďte, aby se mu chtělo zpívat.“ Ieyasu řekne: „Počkejte.“ Ale jako sjednotitelé měli několik společných rysů. Ani jeden z nich totiž nebyl kvalifikován ke sjednocení země – Nobunaga byl hlavou pouze jednoho malého knížectví a těch v té době bylo mnoho, Hideyoshi byl synem rolníka a Ieyasu byl z počátku v podobném společenském postavení jako Nobunaga a v mládí byl ještě k tomu rukojmím rodu Oda. Všichni tři se nakonec dostali k docela vysokým postům, proto se o nich tvrdí, že všichni dokázali perfektně využít doby. Bohužel se také říká, že byli vedeni pouze svým osobním prospěchem, ale nakonec to posloužilo i celé zemi. A nakonec lze zmínit už jen jedinou společnou vlastnost a to tu, že jeden jak druhý byli stejně krutí, bezohlední a lstiví a dokázali takto mnohdy dosáhnout svých cílů. Byli pro tuto vlastnost ale také nenáviděni mnoha lidmi.
Oda Nobunaga byl vazalem rodu Shiba a později, jak jsem již zmínila, se stal hlavou tohoto rodu. To mu bylo mu teprve 15 let, ale už měl hájit existenci rodu. Byl to ovšem člověk velice zdatný a tak mohl začít rozšiřovat své území. Dobýval stále další a další části Japonska až se nakonec musel střetnout s jedním významnějším rodem. Byla to bitva u Okehazamy, kde se střetl s rodem Imagawů a kde je také porazil. Tímto vstoupil do povědomí ostatních rodů, získal také ekonomickou moc, uhájil tím existenci svého rodu a mohl dále upevňovat své pozice. Roku 1568 vtrhl do Kyōta, údajně proto, aby podpořil stávajícího šóguna Yoshiakiho, kterého sám do této funkce dosadil. Skutečnost byla ale taková, že chtěl moc šóguna oslabit. Yoshiaki měl být vděčný a na slovo poslouchat, co mu jeho zastánce Nobunga přikáže. To se mu ale přestalo líbit a začal se paktovat s lenními pány z menších knížectví, kteří také chtěli Nobunagu odstranit. To se jim ale nepodařilo a roku 1573 Nobunaga Yoshiakiho z trůnu sesadil.
Poté se nesnažil příliš rozšiřovat území, ale spíše opět upevňoval své pozice. Síla měst, ve kterých byl hlavním příjmem jakýkoli druh obchodu, stále rostla. To se Nobunagovi nelíbilo a chtěl je dostat pod kontrolu, proto na tyto města uvalil zvlášť vysoké daně. Další hrozbou pro něj byli ozbrojení buddhističtí mniši sekty Tendai z hory Hiei. Ti za několik století své působnosti dosáhli vysokého postavení a mohli tak ovlivňovat i císaře. Ačkoli císař nikdy příliš nezasahoval do chodu státu, stále to byla nejvyšší autorita, proto zde hrozilo nebezpečí, že pokud by mnichové mluvili o Nobunagovi před císaře ve zlém, mohl by císař přikázat, aby se vzdal svého post či spáchal seppuku. Na tuto hrozbu reagoval Nobunaga tak, že roku 1571 kompletně vypálil celou horu Hiei i s klášterem Enryakuji. Tím si ovšem nadělal další odpůrce a nepřátelé. Začala se množit povstání, s těmi si ale poradil bez větších problémů. To nejsilnější potlačil roku 1574 a poté se začal zabývat většími a silnějšími rody, které by mohly stát proti němu či které měly území na strategických místech.
Roku 1575 v bitvě u Nagashina porazil mocný rod Takeda a tak upevnil své pozice ve středním Japonsku. I když Takedů bylo o mnoho víc než vojáků na Nobunagově straně, díky inovacím v boji vyhrál. Jedna z těchto novot bylo použití lehkooděnců-pěšáků (ashigaru) v boji ve skupině, ne muž proti muži, jak tomu bylo doposud. Dále koupil několik střelných zbraní od Portugalců a Španělů a proti tomu neměly šípy a meče nejmenší šanci. Roku 1577 obrací pozornost na jihozápad na rod Mōriů, kam posílá svou armádu pod vedením nejvěrnějšího vazala Hideyoshiho. Ten ovšem na jihozápadě zůstal celých pět let bez pokroku, a proto roku 1582 žádá o posily. Nobunaga mu posílá rod Mitsuhide v čele s Akechi Mitsuhidem.
Tady už se dostáváme k Nobunagově konci. Akechi totiž Nobunagu zradil a v chrámu Honnōji jej donutil k sebevraždě. Nikdy mu totiž nezapomněl, že dříve byli nepřátelé a že se Nobunagovým vazalem stát musel, i když nechtěl. Akechi Mitsuhide se stal vládcem Japonska na pouhých 13 dní. Hideyoshi stihl s Mōrii uzavřít v rychlosti mír, dřív než se stihli dozvědět, že Nobunaga je mrtev a nikdo je tedy prakticky neohrožuje, a rychle se vydal pronásledovat Akechiho. Toho také dostihl a zabil, stejně tak většinu jeho rodu. Poté se stal vládcem celé země sám Hideyoshi. A o něm zase příště.
Ukázka z filmu, ve které vystupuje Oda Nobunaga
Zatím jsme nevydali žádný podobný článek
