Recettear je nezávislá, tedy indie hra japonského vývojářského studia EasyGameStation, která v Japonsku vyšla v roce 2007. Na západ se dostala celkem nedávno, zhruba před rokem, kdy na ní práva v zámoří koupila další nezávislá společnost, tentokrát překladatelská. Lokalizátoři odvedli práci skvělou, překlad je trefný a snaží se i co nejlépe zachovat různé vtípky a slovní hříčky originálu.
Celým jménem se tento počin zove Recettear: An Item Shop’s Tale, což odhaluje v podstatě celou pointu hry. Do rukou vám bude svěřena mladičká dívenka, jež je jednoho rána přepadena upjatě vyhlížející vílou. Ta vzápětí osvětlí situaci, přichází jako zástupkyně společnosti, u níž se milému otci hlavní hrdinky podařilo spáchat celkem solidní dluh. A teď je jako na potvoru nezvěstný. Pokud milá Recette – ano, tak se vaše postavička jmenuje – nechce skončit na ulici, musí peníze do pěti týdnů do pětníku splatit.
Hra, podbarvena tímto příběhem, je celá vlastně vtipnou sondou do RPG z trošku jiného, neotřelého pohledu. Jako dobrodruzi jsme v desítkách titulů prolezli tisíce brlohů a nekonečných jeskyní, vždy podporováni neochabujícími obchody. Stačilo skočit, nakoupit lektvary, podívat se, jestli milý prodavač nemá nějakou tu novou zbroj, prodat všerůzný bordel, co se rekovi musí v báglech po pár jeskyních nutně nashromáždit, a hurá zpátky k drvení pekelných knechtů. Napadlo vás někdy, kde asi takový ten Standardní NPC Krámek ty věci bere? Nebo proč mu nedělá problém od vás dokola kupovat tu jednu a tu samou blbost?
Recettear vám na tyto otázky nabídne odpovědi velice vtipnou cestou. Z NPC Krámku se stává PC Krámek. Samotný princip hraní je veskrze jednoduchý a přejde vám bez problémů do krve během prvních dvou minut. Hráč začne svou pouť v kamrlíku, který vám tatík zanechal, kam bylo nastěhováno několik provizorních regálů a pokladna. Místa, kde budete vbrzku vystavovat své největší skvosty, na kterých si budete toužit namastit pořádně peněženku, zatím zejí prázdnotou. Je tedy nutno schrastit ponejprv nějaké to zboží. Toho lze docílit třemi způsoby, buďto jej prostě nakoupíte a poté se pokusíte prodat dráž – což je nejjednodušší, ale také to většinou nejméně nese, nebo si necháte prodat nějakou náhodou věc od dobrodruhů zastavivších se ve vašem obchodě. Vyhádáte s nimi co nejnižší cenu, a pak se pokusíte prodat co nejdráž. Třetím způsobem je pak najmutí si hrdiny vlastního, který se pak vydá do jeskyně a pokusí se nahrabat pro vás nějakou kořist. V tomto módu svého reka přímo ovládáte a dočkáte se tak jediné násilné akce, kterou Recettear nabízí. Brát však s rezervou, nepřátelé z devadesáti devíti procent vypadají jako něco, co oživlo a uteklo z mezinárodního srazu chibi umělců. A když je přemůžete, rozpadnou se na drahokamy, takže krvavé koupele vážně nečekejte.
A to je v podstatě všechno. Největší zábava, kterou vám tato hra nabídne, je samotné obchodování. Podle toho, jak si svůj item shop zařídíte, lákáte určitou klientelu – a ekonomické zápolení může začít. Zkoušíte prezentovat své nejdražší věci, na každé urvat co nejvíc procent zisku a splatit tak tatíkovy závazky. Při tom ale musíte dávat pozor, když zvýšíte malé holčičce cenu bonbónu o takový poměr, s jakým běžně prodáváte mistrovi místního cechu, akorát naštvaně odejde. Chudý dobrodruh od vás nebude kupovat zbroje s mohutným dýškem. Brzy zjistíte, že ten děda, co chodí vždycky dopoledne, vám svoje zlaté sošky, které nachází na půdě, prodá za směšnou cenu. Všimnete si, že arogantní parishiltonovská dědička jakéhosi obchodního impéria nemá sebemenší problém zaplatit za nákup přemrštěně nadsazené částky, jakmile ale pošle místo sebe svou ekonomicky vzdělanou vílí služku, nenatáhnete ji skoro ani o pětník. A tak dále.
Obsahu hry s postupem v příběhu přibývá, odemykají se dobrodruhové, jež si můžete najmout k hrdinným výpravám, získáváte nové, dražší věci a otevírá se přístup do těžších jeskyní. Roste i repertoár možností v samotném obchodě, můžete ho za poplatek gildě obchodníků zvětšit, reorganizovat, měnit podlahu, tapety, či koberce. Lidé začnou zadávat objednávky na více věcí najednou, pro které si přijdou za pár dní. Později ve hře pak dokonce můžete nakoupit prodejní automaty, které, ano, automatizují prodej. Bedna ovšem smlouvat neumí, prodává za neupravenou cenu, takže věci, na kterých chcete utržit pořádný vývar, je pořád lepší prodat pěkně postaru. Vše je navíc okořeněno občasným vtípkem, či úsměvnou situací – například kmet, který vypadá, že do vašeho epického obchodu horko těžko došel, se došourá k pokladně a prohlásí, že ho vnoučata otravují, aby si koupil plátovou zbroj a co tedy že mu doporučíte. Mladí pánové se často vymlouvají na to, že je různé kudly posílají kupovat jejich manželky, a podobně. Úžasná je také jedna ze zákaznic, robotická golem-onna no ko (aby to nebyla japonská hra, kdybyste nemohli potkat aspoň jednu mecha holku), která věci nakupuje kouzelným „Kore. Hoshii.“, tedy něčím jako „Tohle. Chtít.“
Audio stránka hry je kompletně v japonštině, bohužel bez plného namluvení, jenom občas zazní nějaká důležitá hláška, zbytek obstará anglický text. Tedy, nezmiňuji obligátní „ittekimasu“, „tadaima“, „omedetou gozaimasu“, „kore nanka dou deshou“ a podobné frázoidní věci, ty budete slyšet neustále. Grafika je klasická, mangová, nepřekvapující. Jedná se o indie hru, jak již bylo naznačeno, nečekejte crytek engine. Tomuto stylu odpovídá i onen zmiňovaný dabing, a když vezmete v potaz, že je hlavní hrdince asi tak deset let, máte chuť se při jejím smíchu, nebo při ustaraném „daijoubu“ – to když vašeho dobrodruha v dungeonu náhodou něco trefí – rozplynout samou roztomilostí.
Recettear je nezvykle chytlavá, hratelná a příjemná hra lomeno hříčka. Splacením dluhu samozřejmě nekončí, nabízí několik dalších režimů, a pokud se například zařeknete, že odemknete všechny předměty, které je možno nalézt, skýtá zábavu na mnoho příjemně strávených večerů. Hodnocení číslem se trochu bráním, není zde vytvořený žádný standard, nebylo by s čím srovnávat. Pokud bych nicméně musel, metascore má Recettear něco okolo 85 ze 100 a já nemám důvod nesouhlasit.
