Brzké ranní hodiny měli a mají v televizi nízkou sledovanost – to je známý fakt, se kterým se každá stanice snaží vypořádat po svém. V letech 1987 až 1995 uvolnila Televize Fuji tento blok mladým autorům, kteří zde mohli experimentovat takřka bez omezení. A díky tomu se v roce 1992 zrodil pořad jménem Eikaiwa Taisō Zuiikin’ English (英会話体操).
Celý pořad se opírá o geniální, nebál bych se říci až Cimrmanovskou myšlenku: Každý národ má totiž v rámci svých kulturních zvyklostí jinak vyvinuté svalstvo. Například Japonci mají vyvinuté svaly dolní zádové svalstvo (omlouvám se, pokud používám medicínsky nesprávný výraz, ale snad si rozumíme) od neustálého klanění. Pokud tedy budeme při výuce jazyka procvičovat svaly spojené s kulturou, v níž se daným jazykem mluví, tak se budeme učit lépe a rychleji.
Program není v Japonsku příliš známý, přeci jenom se vysílal v pět hodin ráno. Nicméně i tak se dočkal hned 24. epizod a dokonce i reprízy v roce 2005 na satelitním kanále. Mimochodem mám dojem, že Schwar-chan mě v poslední době pronásleduje všude.
A ještě dvě videa na konec pro příjemné vstávání:
PS.: Stejně jako si Japonci zaslouží umět anglicky, tak i Američané si zaslouží umět japonsky!
Další články, jež by vás mohly zaujmout:
Spoluorganizátor Orientconu, Nipponconu a MAniFestu. Spolupracuje na mnoha dalších akcích a přednáší, kde se dá. Věčný student čehokoliv a žongléř se zeměkoulí. 
