Mezi tradiční, i když ne tak používané (snad kvůli ceně a mobilitě), japonské nástroje patří Koto. Jedná se o 13strunný nástroj, který je součástí japonského kulturního odkazu. Dokonce jako většina ostatních tradičních nástrojů i Koto začíná pomalu prožívat renezanci a je čím dál tím častěji používán při tvoření moderní hudby.
Popis nástroje
Tento masivní nástroj na pódiu vždy poznáte, je velký zhruba 180 cm a tělo je vytvořeno ze dřeva paulovnie plstnaté neboli Čínského císařského stromu (paulovnie má prý nejlépe rezonující dřevo ze všech stromů v regionu). Na nástroji obvykle najdeme 13 strun, ale výjimečné nejsou ani nástroje se sedmnácti nebo jednadvaceti strunami.
Na nástroji také najdeme 13 (nebo více) jezdců, kteří se používají k ladění. Jedná se o prosté trojúhelníky vyřezané ze dřeva, se kterými se dá volně pohybovat a tak nástroj téměř libovolně přeladit.
Ukázka z koncertu (hudba začíná 1:30, tradiční melodie, Mirai-Ka část druhá)
Hra na Koto
Hra je poměrně jednoduchá – v sedě nebo ve stoje drnkáte na jednotlivé struny, ovšem daleko obtížnější je nástroj naladit. Vlastně jen posouváte dřevěné jezdce po nástroji a čekáte až nástroj začne hrát tak, jak si přejete.
Toto je výhoda i nevýhoda zároveň. Na stejný nástroj můžete hrát v několika oktávách. Především v minulosti však bylo zvykem, že hrály alespoň dva nástroje najednou.
Na nástoj můžete hrát pomocí speciálních náprstků i bez nich, záleží na konkrétní škole.
Moderní tvorba v podání jazzové omladiny
Historie Kota
Vzhledem k tomu, že existuje podobný čínský nástroj (Guzheng), dá se předpokládat, že Koto vzniklo právě z tohoto nástroje. Každopádně poprvé se nástroj do Japonska dostává z Číny někdy kolem sedmého století. Původní verze měly pouze pět strun, u dražších nástrojů pak celých sedm. Ale již několik desítek let po příchodu do Japonska se počet strun zvyšuje na dvanáct či třináct.
Dá se říct, že podobné nástroje byly v té době rozšířeny po celé Asii, v Koreji se jmenoval Gayageum, ve Vietnamu pak Dan tranh.
Než se nástroj v Japonsku rozšířil, označovaly se všechny strunné nástroje slovem Koto. Později při zkracování názvů vzniklo z původního názvu Sau no koto pouze dnešní Koto.
Ukázka z náročné tvorby Miya Masaoky
Další články, jež by vás mohly zaujmout:



