Toto je první z článků zabývající se roboty a jejich různými variacemi, robotickými soutěžemi a přehlídkami. Původně jsem chtěl zmapovat vznik velkých japonských korporací zabývající se vývojem v této oblasti, ale během zkoumání tohoto problému jsem se dostal až do 18. století k fenoménu Karakuri ningyō (からくり人形).
Jde vlastně o mechanické loutky vyráběné v Japonsku již od 17. století. Dá se říct, že jde o první japonské roboty. Přestože existovalo více druhů, nás bude zajímat ten nejrozšířenější, tzn. Zashiki karakuri (座敷からくり). To jest malá loutka určená pro domácnost.
Používaly se během servírování čaje, jejich hlavním účelem bylo pobavit a demonstrovat zámožnost. Loutka poté, co jste jí do rukou vložili šálek s čajem, vyrazila dopředu. Poté, co urazila předem danou vzdálenost, se zastavila a poklonila. To bylo znamení pro hosta, aby si šálek čaje vzal a vypil. Když host prázdný šálek loutce vrátil do rukou, ta se obrátila a opět odjela.
Abych nelhal, Zashiki uměly střílet z luku, tvořit kaligrafii, hrát na hudební nástroje – prostě, na co si jen vzpomenete. Dnes je možné je vidět v akci jen v muzeích nebo při prezentacích výrobků jako je Aibo.
Nejlepší a nejznámější karakuri pocházejí z 18. století. Kombinují se v nich nejlepší gaidžinské hodinové strojky s jemnou prací japonských mistrů. Tanaka Hisashige (田中 久重, 1799 – 1881) byl ten nejlepší, nebo alespoň pro mě nejznámější, vynálezce a konstruktér. Aby také ne, když je jedním ze zakladatelů společnosti, kterou dnes známe pod názvem Toshiba.
V Evropě byl znám spíše pod přezdívkou “Japonský Edison”. Již od mládí karakuri studoval a brzy se ukázalo, že má opravdu velký talent. Vždyť v jednadvaceti letech již objížděl festivaly s loutkami, které obsahovaly hodinový strojek jeho vlastní konstrukce. Později se jeho loutky proslavily díky množství pohybů, které byla jedna loutka schopna provést.
Samozřejmě se nestal “Japonským Edisonem” jen díky mechanickým hračkám. Později se proslavil jako konstruktér první japonské parní lokomotivy. Studoval astronomii, západní jazyky, ale toto si nechme na jiný článek.
Nakonec bychom snad už jen mohli konstatovat, že karakuri patří mezi roboty s pevnou sekvencí příkazů (dle JIRA, Japan Industrial Robot Association). Některé loutky v sobě mají zabudovaný randomizér. Například lukostřelec, který je schopný ve své sekvenci čtyřikrát vzít šíp, napnout luk a vystřelit, vždy jednou za deset výstřelů mine.
Zatím jsme nevydali žádný podobný článek
Programátor, spoluorganizátor MAniFestu a Orient-Conu. Podílel se na Nippon-conu, AMconu a Dunaconu. Přednáší ledaskde.
Jazykový antitalent. Převážně nespolehlivý všeuměl.
Huste, netusila jsem, ze historie japonskych robotu saha takhle daleko! :)
No to já taky ne. Holt jsou to kluci šikovní.
I když je pravda, že různé mechanické hračky fascinují lidi po celém světě od nepaměti. Jen japonci byli asi vždy mistři miniautizace.
Přesně.. :D Mají to v krvi ^_____^
Pěkné. :)
Zdravim a blahopreji k novemu webu! K tematu si dovoluji skromne informovat, ze historicky prvni clanecek v cestine o “karakuri…” (Cahakobi ningjo – caj podavajici samocinne mechanicke loutky) vysel roku 1993 v bulletinu Cesko-Japonske spolecnosti “Kokoro” (leto 93). A funkcni soudoba kopie takove loutky je k videni v Japonskem informacnim a kulturnim centru, Velvyslanectvi Japonska (Hellichova 1, Praha 1).
Děkuji za informace a doufám, že se brzo v Praze objevím abych kopii mohl vidět.