Jokozuna a další

Dnes si projdeme životní (nebo alespoň sportovní) příběhy velkých můžu Sumo světa. Zaměříme se především na poslední dva Jokozuny a nejnovějšího Ozekiho. Než se do toho ale pustíme je na čase si malinko osvětlit co vlastně titul Jokozuna znamená.

V moderní historii se titul uděluje od roku 1890, respektive v té době byly opět jména zapsány. Proto nyní známe celkem 69 titulovaných. Titul se táhne až někdy do roku 1600 kdy legendární zápasník Akashi Shiganosuke vyhrával co se dalo. Nakolik však doopravdy nevíme, jisté je že popis jeho osoby příliš na věrohodnosti nepřidá. Měřil prý přes dva a půl metru a vážil kolem 190 kg. Každopádně prvním doloženým mistrem mistrů je Tanikaze Kajinosuke, který byl titulován ještě za svého života a období jeho vlády trvalo neuvěřitelných 6 let. Proč neuvěřitelných? Protože svou nadvládu zakončil smrtí. Zemřel na chřipku když mu bylo 44. Tato zrádná nemoc ukončila jeho 35 zápasů trvající vítěznou šňůru. Každopádně ještě předtím vytvořil 150 let nepřekonaný rekord 63 výher v řadě. Tento rekord byl překonán až v roce 1938.

Každopádně Jokozuna není titul, který by vždy musel někdo nutně vlastnit. Dokonce se nemusí ani jednat o zápasníka, který je neporazitelný (i když to tak většinou bývá). Jokozuna má symbolizovat tradice sumo, má mít vliv na své soupeře ,majitele stájí, má si dobře rozumět jak s trenéry a rozhodčími tak i s diváky. Má prostě být ztělesněním ducha tohoto sportu. Proto se občas stává, že několik let není žádný k mání a pak jsou třeba dva nebo i čtyři najednou.

Toto by jako úvod mohlo stačit a teď se pojďme podívat na jednotlivé osobnosti.

V roce 2001 vstupuje na půdu profesionálního wrestlingu a již o dva roky později je prohlášen za velkého šampióna. Tento menší podsaditý Mongol z Ulambátaru má velmi osobitý styl, většina jeho zápasů nekončí vytlačením protivníka, ale jeho pádem na zem. I přesto, že není největší ani nejtěžší patří rozdhoně mezi nejsilnější. Je schopen protivníka zvednou za Mawashi a odnést.

Vlastně se na čtyři roky stává jediným Jokozunou. Protože jeho předchůdce Haiťan Musashimaru je pronásledován zraněními a nakonec odstupuje a míří do důchodu. Za tu dobu si získal spoustu fanoušků, jeho netradiční styl jakoby vnesl trochu větru do vod suma. Jenže ani jeho technika ani jeho osobní život se nelíbí Sumo asociaci.

Má neustále problémy se svým milostným životem a alkoholem. Dokonce v roce 2007 je první Jokozuna, kterému je zakázán start na dvou po sobě jdoucích turnajích. I přesto vyhrál za svou kariéru neuvěřitelných 25 turnajů a stal se tak historicky třetím neúspěšnějším zápasníkem.

Bohužel na prvním turnaji letošního roku, zapíjel vítězství v místním baru a dostal se do potyčky s mužem zákona (dal mu facku?). Na toto zareagovala asociace dalším stop stavem a Asashoryo řekl, že toho má dost a raději se sumu přestaně věnovat. Prozatím není jasné co bude dělat dál, možná se vrátí k Judu které dělal jako málý chlapec, možná se dá na ragby nebo americký fotbal jako někteří jeho předchůdci.

Kždopádně skončila sedm let trvající éra mongolského zapasníka, který občas v ringu nedržel některých nepsaných pravidel a tak byl buďto obdivován nebo zatracován.

Stejně jako Asashoryu původem z mongolského hlavního města Ulambataru. Do Japonska přichází v patnácti letech (2000) o rok později vstupuje do nejnižší ligy a další šest let později se stává Jokozunou. Sumu tak vládnou dva Mongolové. Rivalové na život a smrt. Jejich styl boje je velmi odlišný Hakuho preferuje rosté přetlačení protivníka. Nemá žádný oblíbený trik skoro třetina jeho zápasů končí tím, že protivníka prostě přetlačí.

Do dnešního dne vyhrál 14 turnajů a je bližší tradičnímu pojetí Jokozuny. Ale i přesto velmi lituje odstoupení jeho rivala a dokonce řekl, že si není jistý jetli to bylo správné. Protože co on ví Asashoryu se jen bránil.

Hakuho poráží druhého Jokozunu

Mladičký Estonec, který má svou kariéru teprve před sebou, doposavad nevyhrál ani jeden turnaji (a jak by taky mohl když existovali dva Velcí šampióni), ale přesto je schopen je porážet, například na prvním letošním turnaji ukončil 30 zápasu trvající neporazitelnost Hakuha. Tím si také vysloužil titul Ozeki.

Nepřemýšlí se nad tím jestli se stane Jokozunou, ale kdy se tak stane. Je pravidelně oceňován na turnajích. Je držitelem pěti trofejí za sportovního ducha a jedné za techniku. Na to že nastoupil do profesionálního suma (dvě nejvyšší divize) teprve v půlce roku 2006 je to jistě úctyhodný výkon. Vždyť do Juryo (druhá nejvyšší liga) se dostal během osmi turnajů (což je třetí nejrychlejší postup v celé zaznamenané historii sumo, nejrychleji se to povedlo v roce 1958 to stačilo jen 6 turnajů).

Baruto je nyní mediální hvězdou Japonci (a Japonky) ho zbožňují, vypadá jako obrovský chlapec, úsměvy rozdává všude kde se objeví. Poctivě pracuje na popularizaci suma nejen v Japonsku ale i v jiných zemích.

A zde nabízím video ve kterém Baruto poprvé porazil Jokozunu a ukončil tak jeho neporazitelnost.