Nedávno jsem hledal něco málo o mezinárodní vesmírné stanici (ISS) a shodou okolností jsem narazil na zajímavé informace o modulu Kibō. Ten pro ISS vyráběli Japonci a jde o největší modul, který se na stanici nachází. Co mě zarazilo, bylo ukončení jedné testovací fáze již v roce 1998. Přitom JAXA ((Japan Aerospace Exploration Agency) vznikla až v roce 2003. Proto jsem pátral dále po kořenech této organizace. Co jsem objevil je více než zajímavé.
Abychom si mohli vytvořit nějaké milníky na časové ose, je důležité si uvědomit zhruba toto: Sputnik se vesmírem proletěl 4. října 1957 a NASA byla založena 29. července 1958. Ale již v roce 1955 byly položeny základy National Aeronautical Laboratory (NAL), jejímž hlavním cílem byl rozvoj avionatiky, především vývoj letadel, raket a dalších leteckých dopravních systémů (vrtule pro helikoptéry, proudové motory atp.). Tato organizace v roce 1963 mění název na National Aerospace Laboratory of Japan (NAL), jejímž hlavním cílem je rozvoj a testování japonských raketových technologií.
Další důležitou organizací podílející se na vesmírném výzkumu je Institute of Space and Astronautical Science (ISAS). Ten vznikal již během padesátých let minulého století. Základem pro budoucí institut byl výzkum raket s tuhým palivem na Univerzitě v Tokyu. Již v roce 1960 byli Japonci schopni dosahovat výšek kolem 200km (nízká oběžná dráha Země (LEO) 160-2000km, ISS se pohybuje kolem 400km).
V roce 1964 byl přijat název ISAS a tuto organizaci dále zaštiťovala univerzita. Již v roce 1970 byla vypuštěna první umělá japonská družice jménem Ōsumi. Někdy v této době se zahajuje výzkum raket generace M(Mu), které JAXA používá dodnes.
Poslední z organizací je National Space Development Agency of Japan (NASDA), první japonská vesmírná agentura, která byla založena v roce 1969. Jejími hlavními úkoly bylo vyvíjet satelity a rakety, které budou schopny je vynášet na oběžnou dráhu. Toto se samozřejmě dařilo, proto NASDA vybudovala Tanegashima Space Center, což je kosmodrom ležící 115 km jižně od Kjúšú na ostrově Tanegashima. Z tohoto místa létají téměř všechny japonské rakety.
V roce 2003 se pak všechny tři výše uvedené organizace sjednotily do nové vesmírné agentury kterou známe pod zkratkou JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency). Ta zdědila po NASDA raketu H-IIA (Ha2A), která vynáší všechen japonský materiál do vesmíru a již zmiňovaný kosmodrom. Po ISAS zdědila M-V (Mu5) raketu na tekuté palivo, zde je výhodou především nižší nákladnost jednoho startu.
Hlavním důvodem, který stál za sloučením tří organizací, byla restrukturalizace administrativy a lepší přerozdělování zdrojů. Zároveň se měla zvýšit efektivita jednotlivých projektů. To jest, aby na podobném jednom projektu pracoval jen jeden tým a nikoli dva až tři, jak se občas stávalo. JAXA zároveň veřejně prohlašuje ve svém plánu “JAXA2025/JAXA Vision”, že vesmírné technologie se mají stát dalším klíčovým odvětvím průmyslu Japonska.
Z mnoha ambiciozních plánů jsem nejvíce zvědav na “vesmírný dopravní prostředek další generace”. Jednoduše řečeno – jde o japonský raketoplán. Složitěji řečeno – jde o takový dopravní prostředek, který je možno využít k opakovaným cestám do vesmíru a zpět. Navazuje na společný projekt NAL a NASDA pod názvem HOPE-X. Jeho vývoj byl zahájen v osmdesátých letech 20. století, mělo se jednat o velký dopravní prostředek pro osoby a materiál. Právě jeho velikost nakonec byla největším problémem. Při posledních testech v roce 2003 se ukázalo, že manévrovatelnost a rentabilita letů nejsou ani zdaleka vyhovující. To však neznamená, že projekt HOPE byl úplným nezdarem, technologie které byly vyvinuty jsou nadále používány a zdokonalovány v dalších výzkumech.
Ať už jde o Orbital Re-entry Experiment (OREX), který je schopen opakovaně vstupovat do atmosféry země (letoun startuje z orbity) nebo Hypersonic Flight Experiment (HYFLEX), který je schopen překonávat rychlosti kolem Mach 10. Nebo Automatic Landing Experiment (ALFLEX), jehož úkolem je bezpečně přistávat po sestupu z orbity (záchranný modul pro ISS). V současnosti je vyvíjen High-Speed Flight Demonstrations I a II (HSFD) což je vlastně čtvrtinový HOPE-X jenž je schopen v atmosféře schopen manévrovat při rychlosti zvuku.
Tolik k historii japonské vesmírné agentury, její budoucnosti se však jistě budeme ještě věnovat.
Zatím jsme nevydali žádný podobný článek
Programátor, spoluorganizátor MAniFestu a Orient-Conu. Podílel se na Nippon-conu, AMconu a Dunaconu. Přednáší ledaskde.
Jazykový antitalent. Převážně nespolehlivý všeuměl.
