Nobunagovým nástupcem byl Hideyoshi Toyotomi. Toto jméno ovšem dostal až později, když se stal slavným a váženým panovníkem. V době kdy byl pouhým synem obyčejného rolníka, mu nikdo neřekl jinak než Opičák. Jak jsem minule uvedla, je to jedna z věcí, které měli 3 sjednotitelé Japonska této doby, společné – byl z rolnické rodiny a nebyl tedy v takovém společenském postavení, který by mělo odpovídat člověku, který chce sjednotit zemi. Ale to mu nějak nestálo v cestě, aby se stal respektovaným a uznávaným. O této cestě se něco málo můžeme dozvědět z knihy Eijiho Yoshikawy Taiko. Zda jsou tady ovšem všechny informace pravdivé, se už asi nedozvíme, každopádně příběh je to vcelku poutavý.
Pod Nobunagovým velením v armádě sloužil nejprve jako ashigaru (Nobunagou nově zavedení pěší vojáci), v této funkci se vyznamenal svou odvahou, ale také neobyčejnou krutostí. To se Nobunagovi zamlouvalo, jelikož, jak už jsem zmínila minule, společnou vlastností těchto mužů byla také jejich krutost, totéž platilo pro Ieyasu Tokugawu. Poté následovalo několikero úspěchů v bojích, následně mu bylo svěřeno do správy panství Asaiů a už roku 1582 mu Nobunaga svěřil velení nad boji s Móri. To byla také minule zmíněná událost, kdy Akechi Mitsuhide Nobunagu zabil, za což byl Hideyoshim pronásledován a po 13 dnech, kdy si Akechi myslel, že je vládcem země, jej Hideyoshi zabil.
Nobunaga je mrtev a jeho nástupcem má být jeho vnuk, který je ovšem nezletilý, a proto jsou ustanoveni 4 opatrovníci, mezi které patří i Hideyoshi. Jeho plán je takový, že zbylé 3 opatrovníky oslabí a sám se stane Nobunagovým následníkem. To se mu i podaří. Roku 1583 začne stavět Ósacký hrad, 1585 je jmenován na post kanpaku (něco jako vrchního rádce panovníka), při čemž je jeho jméno změněno na dnes známé Hideyoshi Toyotomi, tehdy mu už nic nebrání v tom, aby začal spravovat Japonsko podle svých představ. A ta zásadní byla nejspíš sjednocení celé země.
Ovládá sice docela velké území, ale na něm panuje náboženská odlišnost. A to se musí změnit. Hlavními náboženskými nepřáteli jsou jezuité. Hlavně daimyóové (správci provincií) v západních provinciích vidí v jezuitech oporu a proto většina z nich konvertuje, to se ovšem Hideyoshimu nelíbí, a proto roku 1587 proti nim poprvé zakročí a vydá edikt, jenž říká, že jezuitům je vstup do země zakázán. Je tedy jakžtakž zajištěna náboženská jednota. Dále musí udělat systém ve společnosti samotné a to tak, že zakáže, aby se ze samurajů stávali rolníci a naopak. Většinou se totiž dělo to, že rolníci utíkali ze svých polí, protože na ně byla uvalena vysoká daň, či půda nerodila, jak by měla, proto neviděli důvod u ní nadále setrvávat. O půdu se pak nikdo nestaral, ta chátrala a plodin z těchto polí na trhu ubývalo. Také zde byla možnost, že v dobu, kdy půda rodila, byli zemědělci a třeba přes zimní období se z nich stávali samurajové. V tomto ovšem nebyl pražádný systém, proto to bylo třeba změnit. Také změnil systém dělby půdy, kdy si jednu desetinu ponechal pod svou přímou správou a zbytek rozdělil mezi své vazaly, ale pod hrozbou odebrání a přerozdělení, pokud tuto půdu budou spravovat nesprávně. Nakonec si podmanil i rod Hójó z Odawary a v té době (kolem roku 1593) už byla většina území Japonska zcela sjednocena.
S takto ucelenou zemí mohl podnikat další akce, jako bylo třeba dobývání Koreje. Hideyoshi bral tuto zemi pouze jako cestu do Číny, kterou měl v plánu dobýt, a tak tedy první tažení počalo roku 1592, ale neskončilo příliš velkým úspěchem. Japonci sice Korejce vytlačili až k severním hranicím, ti ovšem zvolili způsob partyzánské války a otravovali za sebou studny, ničili, co se dalo, a jelikož Japoncům docházely zásoby, museli se nakonec roku 1593 vrátit zpět domů, aby neumřeli hladem a hlavně žízní. Byly zde snahy vyhrát alespoň na moři, ale ani to se příliš nepodařilo, jelikož velice schopný vojevůdce na korejské straně vytvořil s jejich lodí tzv. želví lodě. Celé je pobil plechem, tudíž bylo těžší je zneškodnit. Roku 1593 se tedy vrací celé tažení domů, ale za 4 roky se opět vydávají zpět do Koreje. Toto tažení je ovšem ukončeno Hideyoshiho smrtí roku 1598.
Ten ovšem umírá doma v Japonsku, jelikož se těchto tažení nikdy doopravdy neúčastnil, do Koreje pouze vysílal své vojáky. Jeho smrtí opět začíná boj o vládce země, i když po sobě Hideyoshi zanechal jednoho syna Hideyoriho. Ten byl ovšem v době otcovy smrti ještě nezletilý a musel mít tedy nějaké poručníky. Ještě před smrtí stihl Hideyoshi tyto poručníky ustanovit a jakožto geniální stratég, vymyslel i skvělou sestavu těchto regentů. Věděl, že po jeho smrti půjdou všichni tehdy mocní vazalové rovnou po místu vládce země, to chtěl ovšem přenechat svému synovi. Tak tedy mezi tyto regenty zařadil 5 lidí, kteří byli navzájem nejméně přátelští, tudíž by bylo pro ně složité se spiknout proti jeho synovi a vyřadit ho ze hry (jedním z těchto pěti byl i Ieyasu Tokugawa). Takto fungoval každý sám za sebe a bez pomoci nikdo nemohl nic podniknout. K tomu ještě sestavil radu dalších 5 lidí, kteří měli dohlížet na tyto regenty, tím jejich situaci ztížil ještě o něco víc. Nakonec to bohužel nedopadlo podle Hideyoshiho očekávání a po pokusu jednoho z regentů spojit se s dalšími 3 a oslabit Ieyasu Tokugawu, je Tokugawa porazil a stal se tak dalším panovníkem země on sám. Byla to doba, kdy bylo Japonsko po 250 let uzavřeno celému světu, kdy nikdo nesměl Japonsko navštívil, ale ani opustit, ovšem o tom až příště.
Kristýna Matoušková
Další články, jež by vás mohly zaujmout:
