Inari – tajemná japonská bohyně rýže

Inari je jednou z nejpopulárnějších kami v Japonsku. Je jí zasvěcena zhruba třetina všech svatyň. Každý Japonec jí zná a ví, že je pevně spojena s rýží a liškami. Přesto zůstává jednou z nejzáhadnějších kami vůbec. Najdete o ní mnoho protiřečících si pojednání. Není zmíněna jménem v Kojiki. A nemá dokonce ani pevně dané pohlaví. Kdo je tedy Inari a kde se vzal či vzala? Na tyto otázky se pokusím trochu odpovědět.

Samotné uctívání Inari (nebo také Oinari) se dá rozdělit do tří směrů: svatyně Fushimi Inari Taisha a její „pobočky“ (bunsha). Svatyně Inari bez návaznosti na Fushimi Inari a budhistické chrámy v nichž je uctívána Inari jako japonská verze boha jménem Dakiniten.

Podle průzkumu z roku 1985 je Inari zasvěceno více než 32 000 svatyň, jde ale jen o svatyně, jež mají svého vlastního kněze. Pokud bychom měli započítat malé svatyně u cesty, domácí svatyně a svatyně ve firmách, vzroste tento počet minimálně desetinásobně.

Kde se vzala víra v Inari?

Podle dostupných pramenů sebou přinesl do Japonska tuto víru klan Hata. Na základě knihy  Nihonshoki odvozuje tento klan svůj původ od korejského prince jménem Yuzuki no Kimi, přímého potomka dynastie Qin. Ten emigroval do Japonska ve druhém století a usadil se v oblasti dnešního Kyota.

Klan Hata tedy pravděpodobně založil první svatyni Inari na stejnojmenném kopci. Na stejném místě, jako je dnes Fushimi Inari Taisha.

Podle zbývajících útržků z další historické písemnosti, Yamashiro no kuni fudoki, se ke vzniku této svatyně váže následující legenda:

Hatanoirogu trénoval lukostřelbu a aby měl co nejtěžší cíl, tak se rozhodl střílet na rýžové koláčky mochi. Ve chvíli, kdy vypustil šíp se mochi přeměnilo na bílého ptáka a odletělo na vrchol Mitsugamine. Po přistání se znova přeměnilo, tentokráte v rýžovou rostlinu a začalo růst.

Tato legenda pak spojuje i Inari s rýží. Ta byla jako hlavní potravina nejen symbolem zemědělství, ale blahobytu obecně – i bohatství se v Japonsku převádělo na množství rýže. Není pak divu, že s tím, jak se víra v Inari rozšiřovala, tak se i asociací rozšiřovalo její pole působnosti. O úspěch u ní prosili nejen zemědělci, ale i rybáři nebo řemeslníci.

Prvním písemným důkazem o uctívání Inari je zmínka o založení Fushimi Inari Taisha v roce 711, většina vědců se ale shoduje, že v tu dobu již byla uctívána po několik staletí.

Už tady se dostáváme k prvním rozporům. Klan Haka používal pro Inari znaky 伊奈利 zatímco klan Kada používá 稲荷. Existují i další foneticky stejné tvary. Samotné jméno pak pravděpodobně vzniklo odvozením z ine-nari – růst rýže.

Mapa Fushimi Inari Taisha – též známé jako svatyně tisíci bran

Vraťme se k hlavní svatyni Inari. Další zajímavostí je, že je podle spisu Engishiki jsou v ní tři trůny (sanza) pro kami. Termín sanza se ale objevuje i v Montoku jitsuroku. Ony tři kami, jež sedí každá na svém trůnu jsou jmenovány Omiyame no Mikoto, Ukanomitama no mikoto a Sarutahiko no mikoto. Ukanomitama je přitom často považována za stejnou kami jako Inari. Podle jiné tradice je Inari zase trojjedinou kami. Ne však vždy. Občas je souhrnem i pěti kami.

Začínáte se v tom ztrácet? Nebojte. Nejste sami, a to se vyhýbáme těm největším rozporům. Na otázku ohledně protikladů v uctívání Inari jeden z kněží Inari Jinja odpověděl: Sto lidí uctívajících Inari bude mít sto různých výkladů.

Podoba Inari je tak velmi rozdílná dle regionu, doby i dle osobních preferencí. Univerzální zůstává jen její popularita a spojení s rýží a liškami.

Festival Hatsuuma

Jedním z nejpopulárnějších festivalů, pořádaných v Inari Jinja je únorový Hatsuuma. Oficiálně jde o oslavu zasvěcení svatyně Inari, ale původ slavnosti je dost dobře možná odvozen od vítání horské kami. Yama no kami totiž na jaře sestoupí z hor, aby se stala rýžovou kami (ta no kami), dokud se na podzim nevrátí zpátky.

Festival Hatsuuma

Je zajímavé, že v mnoha regionech jsou stejnojmenné festivaly Hatsuuma, jež se ale slaví na podzim. Tento lidový zvyk se pravděpodobně spojil s kultem Inari. Ta si tím potvrdila status jedné z nejdůležitějších kami a napomohlo to i šíření jejího kultu. Jedním z vedlejších efektů pak bylo pravděpodobně i přesunutí festivalu na jaro.

Inari a lišky

Jak jsem již několikrát zmínil, Inari je úzce spojovaná s liškami. Místa, kde jsou vítány horské kami a kde se pořádají festivaly se nazývají kitsunedsuka – liščí kopce. Věřilo se totiž, že horská kami při své jarní pouti jela na koni a byla do polí zavedena právě liškou.

Pamatujete si, že ve svatyních Inari byly uctívána i jiná božstva, která byla různými tvářemi Inari? Jednou z nich byla i Miketsukami (御食津神), která se ale čte stejně jako 三狐神, což znamená tři liščí kami. Je možné, že právě odsu pramení spojení Inari a lišek. Nebo taky ne.

Kitsune pomáhá ukovat meč kogitsune-maru (lišče)

Kitsune pomáhá ukovat meč kogitsune-maru (lišče)

Kromě toho lišky strašily v domech nebo předávaly proroctví. Není divu, že se v mnoha textech objevují i šamani Kitsune tsukai, kteří dokázali spoutat liščího ducha a čerpat z něj sílu. Mocný liščí spojenec pak byl přenášen v bambusovém tubusu a šeptal svému pánovi všelijaká tajemství. Ve skutečnosti ale mocní šamani pravděpodobně jen ulovili a ochočili úplně jiné zvíře – v češtině má naprosto úžasné jméno Ovíječ Maskovaný a s přihmouřenýma očima opravdu připomíná malou lištičku.

Ve Fushimi Inari Taisha je stále svatyně zvaná Myobusha nebo Byakkosha. Ta je zasvěcena liščím duchům a Miko zde splétávaly kouzla lásky či vykonávaly modlitby za lepší živobytí.

Lišku uctívali i kováři. Podle spisu Inari Kokkyoki pomáhala liška ukovat meč kováři jménem Sanjo Kokaji Munechika, liška byla také součástí kovářského festivalu Fuigo Matsuri.

Pokud vás lišky zajímají víc, doporučuji mrknout se na náš starší článek „Lišky v japonské mytologii„.

Rozšíření víry v Inari

Víra v Inari se rozšířila skrze celé Japonsko část,ečně díky spojení s kami rýžových polí, ale velkou zásluhu na tom měli i velice aktivní kněží a náboženští vůdci.

Mini kitsune

Velice pomohlo zakládání dalších svatyň Inari přímo farmáři. Tomuto procesu se říká Kanjo – jde o termín z budhismu. Původní kami se rozdělí a její oddělená část se usídlí v nové svatyni. Dalo by se to připodobnit k zapálení svíčky od jiné svíčky – i když oheň přeskočí na druhý knot, původní svíčku to nijak neovlivní a svítí stále stejně jasně.

Díky spojení s blahobytem ale zakládali svatyně Inari i daimyo ve svých rezidencích. Přeci jen i oni chtěli více rýže – peněz. Tyto svatyně však byly stále přístupné i veřejnosti.

Kulty hromových kami se měnili v kulty rýžových kami a potom v další druhy víry. Třeba v kult Inari. Například v raném období Edo víra v Inari pohltila kult Kumana a tím se opět rozšířil její vliv. Tím se ale také sama víra v různých regionech měnila. Tu se stávala obchodnickou kami a kami peněz, tu zas kami zdraví nebo ryb.

Zajímavé na Inari je, že oproti mnoha jiným kultům ji často přijímali jednotlivci či poměrně malé skupiny. I to možná vysvětluje, proč je globálně úspěšnější než jiné, regionálně silné kami.

Rozšíření Inari krásně ilustruje jedno rčení: ničeho není ve městech tolik, jako obchodů Ise, svatyní Inari a psích lejn. V dnešním Japonsku už těch obchodů Ise tolik není, lejn taky ubylo, ale svatyně Inari zde zůstávají pořád.