Hashima: ostrov duchů

Tento ostrov v prefektuře Nagasaki byl ve své době považován za nejlidnatější místo na světě, přesto zde již více jak třicet let nežije vůbec nikdo. Pyšní obyvatelé kdysi prohlašovali, že na malém ostrůvku mají vše: školy, kina a obchody, jen že hřbitov jim chybí. Nyní je obludným hřbitovem celý ostrov. Díky tvaru získala Hashima přezdívku Gunkanjima (bitevní loď), ale mně vzhledově připomíná spíše Alcatraz a skutečně to pro některé své obyvatele bylo hrůzné vězení, z něhož nebylo úniku.

Po staletí sbírali obyvatelé ostrova Takashima černý nerost, kterému říkali goheita. Podle místní legendy byl pojmenován po muži, který objevil jeho hořlavé vlastnosti, když na jeho nalezišti založil táborák. Na ostrově se dal nalézt na mnoha místech a místní jej využívali k vytápění. V 18. století pak začali goheitu – uhlí prodávat výrobcům soli, neboť poskytoval dobrou alternativu k tenkým zásobám dřeva. Rodina Fukahori (větev klanu Nabeshima), jež měla ostrov pod svou správou, vycítila příležitost k pořádnému namaštění kapes a přivlastnila si práva na těžbu uhlí, která se brzy stala základem místní ekonomiky.

V padesátých letech 19. století se Japonsko otevřelo světu a z Nagasaki se stal významný přístav, v němž kotvily zahraniční lodě. Západní země v té době navíc začaly přecházet z plachetnic na parníky, což jen dále zvýšilo poptávku po uhlí, kterou tehdejší produkce nemohla pokrýt. Nabeshima Naomasa, hlava klanu Nabeshima, se tedy obrátil o pomoc na skotského obchodníka Thomase B. Glovera a ten do Japonska dovezl britskou těžební výbavu spolu se skupinou důlních inženýrů. V dubnu 1869 byla na Takashimě vyhloubena první štola. Šlo o první moderní japonský důl a těžilo ze zde z ložiska ukrytého 45 metrů pod povrchem.

Hashima na konci 19. století

I přesto, že si kontrolu na dolem v Takashimě ponechal klan Nabeshima, podařilo se rodině Fukahori získat právo na těžbu uhlí na přilehlých ostrovech. Po několika neúspěšných pokusech se jim konečně zadařilo a našli velké naleziště na ostrově Hashima, kde v roce 1887 založili důl. Jednalo se o vůbec první osídlení tohoto ostrova v dějinách a není divu, kdo by se taky zabydlel na kusu šutru, na kterém nic neroste? O tři roky později byl důl prodán za 100.000 yenů Mitsubishi.

V roce 1985 se začalo kopat 199 metrů pod zemí a vytěžená zemina byla použita na rozšíření ostrova, jež bylo dokončeno roku 1907. Japonský průmysl, podpořený dvěma vyhranými válkami si žádal stále větší množství uhlí a na Hashimu se stěhovali další a další lidé. V roce 1916 zde žilo přes 3000 lidí a ročně se zde vytěžilo 150.000 tun uhlí. Aby se vyřešil problém s ubytováním, nechalo Mitsubishi postavit šestipatrový panelák – první větší betonovou stavbu v Japonsku. V jednom pokoji o rozloze deseti metrů čtverečních zde spalo šest lidí, přesto se jednalo o velké zlepšení místních poměrů. Výstavba paneláků pokračovala a nezastavila se ani během druhé světové války – takový byl význam Hashimy pro japonské válečné tažení. Nakonec zde vyrostlo více než třicet budov.

Tak jak rostla během války spotřeba uhlí, tak i klesal počet mužů schopných těžit je. Takřka každý bojeschopný mladík narukoval do armády, aby sloužil své vlasti. Stovky Korejců a Číňanů zhruba od čtrnácti do dvaceti lety byly násilím odvlečeny ze svých domovů a převezeny do Japonska. Zde měli pracovat místo odvedenců a mnoho z nich skončilo i na Hashimě.Odvedenci zde žili v hrozných podmínkách – bydleli natěsnání v malinkatých místnůstkách a každý den se spouštěli dvě stě metrů pod zem, aby zde v uzounkých chodbičkách kutali uhlí. Něco jako bezpečnost práce tehdy neexistovalo a měsíčně zde bylo minimálně pět úmrtí. Do konce války si těžba v Hashimě vyžádala 1300 obětí.

S koncem války byli nedobrovolní dělníci propuštěni, nicméně uhlí bylo stále zapotřebí. Jistota práce a ubytování s elektřinou a vodou zdarma však byla lákavá a na ostrově se těžilo dál. V roce 1959 bylo na ostrově s rozlohou 6.3 hektarů ubytováno 5259 lidí. Říká se, že jde o největší hustotu osídlení, jaká kdy byla na světě zaznamenána. Na Hashimě v té době fungovalo kino, nemocnice, základní a střední škola, tělocvična, buddhistický chrám, šintoistická svatyně, 25 různých obchodů, bary, restaurace a dokonce i jeden nevěstinec. Dopravní prostředky zde nebyly potřeba, prý byste mezi dvěma libovolnými body ani nestihly dokouřit cigaretu. Stejně tak zde byly k nepotřebě deštníky. Válka v Korei jen podpořila ekonomický rozkvět. Dokonce se podařilo dovést z pevniny půdu a na střechách se začala pěstovat zelenina.

Poslední školáci vytváří nápis "Sayonara Hashima"

Období prosperity však mělo brzy skončit. V sedmdesátých letech nahradila úlohu uhlí ropa a doly po celém Japonsku se začaly zavírat. Mitsubishi pomalu stahovala dělníky z ostrova zpět a 15. ledna 1974 bylo oficiálně oznámeno uzavření dolu. 20. dubna 1974 nastoupil na loď do Nagasaki poslední obyvatel Hashimi, která se opět stala neobydleným ostrovem. Na místě, kde se vytěžilo zhruba 16,5 milionů tun uhlí, zůstaly jen rozpadající se budovy a několik toulavých koček, které se nepodařilo odchytit. Hashima byla úřady uzavřena a ponechána vlastnímu osudu. Až v loňském roce byla malá část zpřístupněna turistům, kteří se přijíždějí podívat na to, co zbylo z kdysi životně důležitého průmyslového komplexu.