žánr: dětský fantasy horror
2005, 124 minut, režie: Takashi Miike
Takashi Miike je bezesporu jednou z nejkultovnějších osobností současné japonské kinematografie. Na západě se proslavil hlavně díky šokujícímu vyobrazení násilí a sexu. Režíroval filmy jako Ichi the Killer, Audition nebo Dead or Alive. Kabelová televize Showtime jej přizvala do projektu „Masters of Horror“ aby pak jeho epizodu nikdy nevysílala, neboť prý byla příliš děsivá. Jak se ale vypořádal Miike s „dětským“ hororem?
Hodnotit film pro děti není úplně lehké, protože se na něj nedají aplikovat běžná měřítka. To, co by v normálním filmu krutě nabouralo atmosféru, zde umožní dětem spát aspoň s rožnutým světlem. Osobně si nejsem vůbec jistý, nakolik je horor pro děti dobrý nápad a upřímně, mít sám nějakého toho prcka, tak tohle mu určitě nepustím. I když zde není nic vyloženě ohavného, celková atmosféra je většinu času hutná a tísnivá, přesně jak to má u správného horou být…a to může být pro děti docela problém.
Samotný příběh jsme viděli už asi tisíckrát. Náš hlavní hrdina, zde zhruba desetileté dítě, je při vesnické slavnosti vyvolen, aby se stal tzv.: Kirin raiderem a ochraňoval mír a spravedlnost (rozuměj: zachránil svět). Záporňák mezitím dělá z yokai (japonské nadpřirozené bytosti) monstra a chce uvrhnout lidstvo do temnoty. K tomu využívá ducha hněvu odhozených věcí, což ve filmu nepůsobí zdaleka tak hloupě, jako napsané tady v recenzi. S dějem jako takovým problém nemám, slouží dobře k zapojení mnoha druhů yokai, pro děti je krásně přehledný, takže se v něm zbytečně neztratí a ani dospělého diváka svým zpracováním vysloveně neurazí. Problém má ovšem Miike v tempu, které prostě nefunguje. Zhruba ve třetině filmu se dostaví nutkání prostě posunout o pár minut dál. Ne že by zde byly vyloženě zbytečné scény, ale trocha zeštíhlení by filmu jen prospěla. Vyloženým zklamáním je pak závěr filmu, kdy celý problém vyřeší ne odhodlanost a vnitřní síla, ale dvě komické postavy. Je to asi jako kdyby Ewokové porazili impérium…ehm.
Ruku v ruce s tempem děje jde i vývoj postav který…občas je a občas taky není. Postavy, zvláště dvě ženské Yokai , nejsou rozhodně nezajímavé (a to nejen na pohled), ale celá jejich motivace a charakter připomínají spíše prvotní skeč než hotový produkt. Dočkáme se tak dvou, tří pohledů do minulosti, ale není zde nic, co by jejich jednání dalo opravdovou hloubku a tak často působí spíš jako dějové kulisy. Za zmínku rozhodně stojí Ryûnosuke Kamiki, jež ztvárnil hlavního dětského hrdinu. I když nejde o žádný zázrak, rozhodně patří mezi dětskými herci k těm lepším.
Co ale celý snímek pozvedává nad běžný standard je neskutečná Miikeho představivost. „Továrna“ na monstra i samotné yokai jsou vizuálně nápadité, naštěstí se však na rozdíl od posledních Burtonových snímku se nedá říct, že by zde forma přebíjela obsah. Právě směs CGI, masek a loutkové animace dodává každé scéně tu tísnivou atmosféru, která i dospělému divákovi občas nepříjemně zaleze pod kůži. Bohužel Miikeho nepříjemně brzdí v v rozletu peníze, kterých se občas očividně nedostávalo, a tak některé triky působí až nepříjemně lacině.
Celkové hodnocení: 6,5 z 10
Západního diváka bude snímek fascinovat japonským folklorem, který čerpá z úplně jiných kulturních kořenů, což je ještě podpořeno zajímavým vizuálním ztvárněním. Miike zde nádherně buduje tísnivou atmosféru, jenže pak se občas rozpomene, že dělá snímek pro děti a shodí ji komickou vložkou, což z toho v konečném důsledku dělá film příliš tísnívý pro děti a příliš mělký pro dospělé, čemuž nepomáhá ani nerozprácování některých zajímavých motivů.
Zatím jsme nevydali žádný podobný článek
Spoluorganizátor Orientconu, Nipponconu a MAniFestu. Spolupracuje na mnoha dalších akcích a přednáší, kde se dá. Věčný student čehokoliv a žongléř se zeměkoulí. 
