„Nejznámější japonský autor dneška“, „nejpopulárnější japonský spisovatel“, „nejpřekládanější japonský literát“ – těmito a podobnými superlativy začíná snad každý článek a každá „přebálka“ knihy tohoto Japonci nezřídka zatracovaného (kvůli údajnému přílišnému odklonu k západnímu světu a často pikantně líčeným milostným scénám), gaidžiny (=cizinci) zbožňovaného prozaika – HARUKI MURAKAMIHO. A ať už je slovo „fenomén“ jakkoli zprofanované, připusťme si, že Murakami jím zkrátka a jednoduše je. Ostatně jak jinak se fenomén jako takový projevuje, než tím, že je o něm neustále psáno a diskutováno a hlavně tím, že je překládán do již výše zmíněných nesčetných jazyků a čten po celém světě. Pojďme si proto i my povědět něco málo o tom, kde se fenomén Murakami vzal a představme si jeho (nejen) literární svět.
Haruki Murakami se narodil 12. 1. 1949 v japonském městě Kóbe (jinde se uvádí Kjóto). Vyrůstal jako jedináček v obyčejné středostavovské rodině. Odmala byl vystavován vlivům západní kultury, ale byl samozřejmě konfrontován i s kulturou a hlavně literaturou Japonska (jeho rodiče byli učiteli japonské literatury). Vystudoval klasické drama na prestižní tokijské univerzitě Waseda (absolvoval v roce 1973), ale místo toho, aby se zapojil do pracovního procesu v některé z „klasických“ velkých japonských společností, tak, jako to udělali jeho spolužáci, otevřel si se svou ženou Yoko, již potkal během studií, jazzovou kavárnu/bar Peter Cat, kterou na předměstí Tokia provozoval až do roku 1981, kdy bar prodal a definitivně se začal živit psaním. Hudba vůbec je jeho celoživotní vášní, jež se promítá snad do každé z jeho knih. Hrdinové si pouštějí z desek jak západní klasickou hudbu v podobě Mozarta nebo Schuberta, tak i jazz a rock, pracují v prodejnách s deskami (Tóru Watanabe v Norském dřevu) nebo třeba přímo vlastní jazzový bar (Hajime v Na jih od hranic, na západ od slunce) a nejeden jeho román je přímo pojmenován po určitého songu – Dance Dance Dance podle songu skupiny The Dell (cover verzi nazpívali The Beach Boys), South of the Border, West of the Sun podle písně Nata Kinga Colea South of the Border a asi nejznámější román Norwegian Wood podle skladby The Beatles. V jednom rozhovoru Murakami se smíchem uvedl: „Hudba obecně je v mém životě všudypřítomná. Ráno, když píšu, poslouchám při tom klasickou hudbu. V noci, když je všude klid, zase jazz. A v autě, když řídím, si pouštím rock.“[1] Stejně jako hudbou byl ovlivňován i západní literaturou. Jeho nejoblíbenějšími autory se stali Franz Kafka (jeho Zámek údajně četl už v 15 letech a moc se mu líbil), který je Murakamimu literární inspirací dodnes, o čemž se můžeme přesvědčit například v knize Kafka na pobřeží, kde je hlavní postavou chlapec pojmenovaný právě po Kafkovi, v díle Sputnik, má láska je vypravěč označen pouze jako „K.“ (vzpomeňme na Josefa K. z Kafkova Procesu) a sám Murakami uvádí, že hlavní inspirací Kafkou jsou osamělé postavy, které se více a více propadají do temného osamělého světa a života. Dalšími Murakamiho oblíbenci jsou Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Truman Capote, Francis Scott Fitzgerald nebo Raymond Chandler. Mnohé z děl právě Capoteho, Chandlera, Fitzgeralda, ale třeba i Johna Irvinga, přeložil do japonštiny.
Vraťme se ale k jeho spisovatelské kariéře. Roku 1979 Murakami debutoval románem Kaze no uta o kike (anglicky Hear the Wind Sing – k dostání např. na amazon.co.uk; Naslouchej písni větru, česky nevyšlo). O rok později vydal další román 1973 nen no pinbóru (1980, anglicky Pinball, 1973 – k dostání opět na amazon.co.uk; Hrací automaty roku 1973, česky nevyšlo). Následovala kniha Hicudži o meguru bóken z roku 1982 (anglicky A Wild Sheep Chase – k dostání i u nás na kosmas.cz; Hon na ovci, česky nevyšlo, vyšlo však ve slovenštině jako Hon na ovcu v nakladatelství SLOVART v překladu Lucii Kružlíkové – k dostání na abz.cz), za kterou obdržel Literární cenu Noma pro nové autory (Noma Bungei Shinjin Sho). Tyto tři knihy jsou pak označovány jako „Trilogie Krysy“, protože všemi třemi knihami prostupuje postava bezejmenného vypravěče a jeho kamaráda „Krysy“. Do této trilogie se nezapočítává kniha Tancuj, tancuj, tancuj, která sice navazuje dějem na Hon na ovci, ale byla napsána až o dost později (1988).
Roku 1985 publikoval román Sekai no owari to hádoboirudo wandedárando (anglicky Hard boiled Wonderland and the End of the World – k dostání na amazon.co.uk; česky Konec světa & Hard-boiled Wonderland, vyšlo v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče – k dostání např. na kosmas.cz). Tento román bývá často označován jako science-fiction, díky cyberpunkovému světu, který se před hlavní postavou otvírá, ale spíše má ukázat na dnešní reálný přetechnizovaný svět.
Mezitím Murakami vystřídal několik bydlišť v Japonsku, cestoval do Evropy – do Itálie a Řecka – a po vydání knihy Noruei no mori v roce 1987 (anglicky Norwegian Wood – dostupné na amazon.co.uk; česky Norské dřevo, vyšlo v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče – k dostání např. na kosmas.cz), které z něj teprve učinilo fenomén (jen v Japonsku se tohoto titulu prodalo na 4 miliony výtisků), utekl před slávou do Ameriky, kde se stal asistentem na Princeton University a následně byl navržen i na profesora. Norwegian Wood, nejoblíbenější písnička psychicky labilní krásné Naoko, tragický příběh o milostném trojúhelníku nebo snad i čtyřúhelníku (pokud započítáme i mrtvého Kizukiho) se srdcervoucím výrokem: „Kizukimu bylo sedmnáct a Naoko jedenadvacet. Navěky.“
Roku 1988 vyšlo již zmíněné pokračování románu Hon na ovci – Dansu dansu dansu (anglicky Dance dance dance – k dostání na amazon.co.uk; Tancuj, tancuj, tancuj, česky nevyšlo, vyšlo však slovensky, opět v nakladatelství SLOVART v překladu Lucii Preuss – k dostání např. na abz.cz), ve kterém se vypravěč Honu na ovci vydává zpět „na místo činu“, aby našel svou ztracenou přítelkyni.
V roce 1992 Murakami publikoval kratší román Kokkjó no minami, taijó no niši (anglicky South of the Border, West of the Sun – k dostání i u nás na kosmas.cz; česky Na jih od hranic, na západ od slunce – vyšlo opět v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče – k dostání např. na kosmas.cz), který je vcelku obyčejným příběhem majitele jazzového baru, Hadžimeho, do jehož života vtrhne jeho dětská láska Šimamoto a jeho dosavadní poklidný život obrátí vzhůru nohama. Je ale vůbec Šimamoto skutečná?
Od roku 1993 Murakami vyučoval na William Howard Taft University, Massachusetts. Během této doby napsal další svůj román The Wind-Up Bird Chronicle (1994, anglicky k dostání i u nás např. na neoluxor.cz; Kronika kukačkových hodin, česky nevyšlo).
Po zemětřesení v Kóbe a útoku sebevražedné sekty Ómu Shinrikyó v japonském metru roku 1995 se Murakami rozhodl vrátit zpět do Japonska a silně pohnut těmito událostmi napsal knihu řadící se k literatuře faktu – Andáguraundo (1997-1998, anglicky Underground k dostání i u nás – např. na neluxor.cz; česky nevyšlo) a soubor povídek After the Quakes (2000, k dostání i u nás – např. na neoluxor.cz; Po otřesech, česky nevyšlo). Další jeho povídky vyšly v knize The Elephant Vanishes (1993, anglicky k dostání i u nás na kosmas.cz; Stracený slon, česky nevyšlo).
Po návratu do Japonska vydal Murakami samozřejmě další romány, ke kterým patří Supútoniku no koibito (1999, anglicky Sputnik Sweetheart, dostupné i u nás na neoluxor.cz; Sputnik, má láska, česky vyšlo v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče – k dostání např. na kosmas.cz – ), který je asi zatím nejpodobnější nejúspěšnějšímu Norskému dřevu, opět se zde máme milostný trojúhelník, tentokrát s motivem lesbické lásky, vyprávěný ale znova z pohledu muže – K.; dále originální Umibe no Kafuka (1999, anglicky Kafka on the Shore – dostupné u nás na kosmas.cz; česky Kafka na pobřeží, vyšlo v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče – k dostání např. na kosmas.cz), v tomto příběhu o 15letém chlapci Kafkovi, který je na útěku před vlastním osudem, kterému, jak zjistí, však utéct nelze, se nejvíce stírá Murakamiho hranice mezi reálným a „magickým“ světem; a Afutá dáku (2004, anglicky After Dark, dostupné i u nás na neoluxor.cz; česky Afterdark, vyšlo, jak jinak, něž v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče – dostupné na neoluxor.cz), příběh o dvojici odcizených sester, zbité čínské prostitutce a o světě za televizní obrazovkou, odehrávající se během jediné noci v japonské metropoli, Tokiu.
Dále vyšly ještě sbírky povídek Blind Willow, Sleeping Woman (anglicky dostupná i u nás na neoluxor.cz, česky nevyšlo), Birthday Stories (dostupná na amazon.co.uk, česky nevyšlo) a kniha What I Talk About When I Talk About Running (anglicky dostupná i u nás na kosmas.cz; O čem mluvím, když mluvím o běhání, připravuje se české vydání v nakladatelství Odeon – průběh můžete sledovat na kosmas.cz), která obsahuje zážitky z Murakamiho „kariéry“ maratonského běžce a triatlonisty. Murakami je také zdatný esejista a autor literatury faktu, tyto „výtvory“ zatím zůstávají nepřeloženy.
Nejnovější autorův počin je z loňského roku a jmenuje se Ichi-kyú-hachi-yon (2009, anglicky 1Q84 – překlad je plánován na rok 2011, česky nevyšlo).
Krom Nomovy ceny za Hon na ovci obdržel Murakami také prestižní Tanizakiho cenu za knihu Konec světa & Hard-boiled Wonderland (1985), dále mu byla v roce 2006 v Praze udělena Cena Franze Kafky za knihu Kafka na pobřeží a v roce 2009 přebral Cenu Jeruzaláma, která je udělována autorům, kteří ve svých dílech zdůrazňují svobodu jednotlivce ve společnosti.
Proč ale Murakami dokáže zaujmout tolik lidí po celém světě, kteří třeba ani běžně nečtou, ale pokud se jim jednou do ruky dostane Murakamiho kniha, jsou schopni do měsíce přelouskat všechno, co tento japonský literát napsal? Murakami je v podstatě typický Japonec. Typický Japonec v tom slova smyslu, že se mu výborně daří spojit japonskou tradici s novým západním světem, který do Japonska už delší dobu proniká. Píše melancholické příběhy osamělých Japonců utíkajících před světem pácháním sebevražd (Norské dřevo; sebevražda je v Japonsku považována za vznešený a obdivuhodný čin), kteří ale poslouchají západní hudbu a noří se na dlouhé hodiny do knih evropských či amerických autorů. A přidává špetku magického realismu, který se rozvíjel jak v Evropě, tak v latinské Americe, protože ve většině jeho knih najdeme nějaké to tajemství – ať už je to tajemná hluboká studna a sebevraždy „bez důvodu“ v Norském dřevu, mýty opředená Ovce, v Honu na ovci, která si propůjčuje tělo člověka, aby ovládla jeho mysl a vytvořila tak obrovskou korporaci ovlivňující veškeré dění v Japonsku, záhadná Mjúina ztráta schopnosti milovat a tajemné Fialčino zmizení na řeckém ostrově v románu Sputnik, má láska nebo záhadné zmizení paní Šimamoto a otázka, zda vůbec šlo o skutečnou osobu, v Na jih od hranic, na západ od slunce, či úplně jiný svět – cyberpunkový prostor v Konec světa & Hard-boiled Wonderland nebo snový svět za televizní obrazovkou v Afterdarku. A (hlavně nejaponský) čtenář se rád ponoří hlouběji a hlouběji do tohoto melancholického, ale inteligentního Murakamiho světa. Rád se bude dojímat a ztotožňovat s postavami, dumat nad tajemstvím či poselstvím dané knihy a nechá se okouzlovat vzdáleným „orientálním“ světem plným krásných míst, zvláštních věcí a jmen, ale i událostmi nedávných japonských dějin, a zároveň bude obklopen věci známými a rád si i od knihy odběhne k internetu nebo přehrávači, aby si pustil song, který zrovna poslouchá hrdina v knize.
Murakami je možná už mainstreemový autor, fenomén, který zaujme masy a vykrádá sám sebe – nezřídka kdy je motiv jeho knih stejný nebo v něm vystupují podobné postavy – ale píše citlivě a hlavně chytře a po svém, a to mu jistě zařídí obrovské čtenářské publikum ještě na dlouhou dobu.
© Denisa Tkačíková, 2010
LITERATURA a WWW
Murakami, H. Afterdark, Praha: Odeon, 2007.
Murakami, H. Hon na Ovcu. Bratislava: Slovart, 2004.
Murakami, H. Na jih od hranic, na západ od slunce. Praha: Odeon, 2008.
Murakami, H. Norské dřevo. Praha: Odeon, 2009.
Murakami, H. Sputnik, má láska. Praha: Odeon, 2009.
Winkelhöferová, V. Slovník japonské literatury. Praha: Libri, 2008.
http://www.murakami.ch/main_1.html
www.randomhouse.com/features/murakami/site.php?id
[1] http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=20157
Zatím jsme nevydali žádný podobný článek




K Murakamiho knize Norské dřevo jsem se dostala víceméně náhodou, aniž bych věděla, o čem vlastně je, ale opravdu mě zaujala… Škoda jen, že v Česku nevychází přeložených víc jeho knih :(
Dnes jsem dočetla další z jeho knih. Sputnik, má láska. Murakami opět nezklamal a mohu jen doporučit.
Moc hezky napsaný článek, smekám.
Velmi kvalitně provedený článek, směle se hodící někam do novin:)
jenom taková “kacířská” otázka: nechystá se také článek o Rjú Murakamim (,kterého mám osobně mnohem raději a který je stále ve stínu svého slavnějšího jmenovce ..)
noriko: Chystá, jen bohužel teď kvůli škole vůbec nestíhám :(, místo o japonské literatuře teď musím psát ročníkovku o české…