Co vše se dá říct o OrientConu

Letos, jako každý rok, byl součástí FF blok programů, které si braly za cíl rozšířit účastníkům jejich japonské vědomostní obzory.

Oproti jiným letům, kdy se tohoto snažil zhostit Amcon, se letos objevil OrientCon, který navazoval na loňský NipponCon (který trval pouze tři dny). Zde se něco málo dozvíte, jak probíhal festival z pohledu šéfa linie (a že to byla linie dlouhá, celkem jsme pokryli programem 10 dnů)

Deset dnů byla dlouhá doba a tak jsme si nemohli dovolit dělat celý program ve třech lidech jako loni. Velkou výhodou bylo pohlcení FightConu a jeho přednášejících (díky si zaslouží Denerog, Tierce a Neldoret), ti nám zajistili velmi pestrý odpolední program plný pohybu. Stejně jako občasné večerní kurzy masáží, za kterými stál Denerog a Wynn (obden vždy od desíti do jedenácti se stala naše místnost oázou klidu a uvolnění).

Dále jsme si pozvali z Plzně pocházející Veneu a Kiranu, jejichž úkolem bylo oblažit návštěvníky Módními přednáškami a zároveň ukázat, jak moc může být anime zkažené, případně jeho tvůrce legendární.

Z tvrdého jádra minulých vystoupení tak zůstávají již jen tři lidé. Wynn, námi k Japonsku přivlečená oběť, která si vedla pevnou rukou indickou část programu (ať se jednalo o promítání nebo o přednášky, jako Indická architektura, vždy sklidila úspěch). O tom, že to dělala dobře není potřeba pochybovat, její přednášky nabité fakty a obrazovým materiálem, se řadí mezi to nejserióznější, co u nás můžete vidět.

Fejsik

A nakonec já (fejsik) a Nord, dva lidé stojící za postupnou infiltrací pochybných témat z východu do programu FF. Opět jsme se snažili připravit mix vážných i nevážných přednášek (především těch druhých) na témata, která nás během uplynulého roku zaujala. Ať jsme přednášeli společně (perly typu Hentai ve Scifi nebo 56 věcí, které jste nechtěli vědět o Japonsku) nebo každý sám (zde Nord od loňských hudebních přednášek přešel spíše k historii, například Zajímavé osobnosti Heian éry nebo Lišky v japonských mýtech a legendách a já jsem se stal fanouškem Suma), snažili jsme se pro vás objevovat to nejpodivnější a nebo alespoň nejzajímavější.

A nyní již k průběhu samotné akce.

Ve čtvrtek jsme přijeli až překvapivě brzo (loni jsme například museli během cesty jednou měnit auto), rozhodli jsme se zaregistrovat a podívat se do velkého sálu v Hale, kde jsme měli strávit první dva dny. Vše vypadalo v pořádku, jen projektor mířil na světle zelenou zeď místo na plátno (což je pochopitelné, po nás zde byly již jen prezentace deskovek a MoveCon), a to udělalo z prvního filmu (Vampire Girl VS Frankenstein Girl) opravdu zajímavý zážitek, ale co byste chtěli od Gore komedie.

Každopádně v devět skončil program, my zamknuli místnost a přesunuli jsme se na zahájení samotného festivalu. Zde jsme se ale pro nedostatek vzduchu a místa příliš dlouho nezdrželi a pod vidinou nadcházejícího nabitého týdne jsme se vrhli ke strojům (rozumějte rum) a začali se vítat se známými. Do ranních hodin jsme okupovali oblíbenou linii SchodyCon před kinem.

V pátek ráno to sice nevypadalo nejlépe (vítání bylo dlouhé a energeticky náročné), ale program začínal až v deset, takže se to dalo. Z tohoto dne bych především vypíchnul velice zábavné shánění Tierce a Deneroga (chtěl jsem se ho zeptat, jestli náhodou neviděl Tierce) před jeho programem. Nakonec se ukázalo, že jsem ho nemohl najít právě proto, že je již na programu a vše funguje jak má. Oddechl jsem si a řekl si, že třeba letos bude vše fungovat jak má.

V průběhu dne nám dorazili i zbylí přednášející, a tak místo toho abych vymýšlel přednášku o Indické architektuře tak trochu spatra a podle slidů, které jsem neviděl, nechal jsem místnost Wynn a vyrazil zjistit, co s místností, až v ní ten den skončíme. OrientCon totiž měl mít jednodenní pauzu a poté se měl přesunout nahoru do Sokolovny do místnosti 31. Bylo mi řečeno, že mám zamknout a zajít si na bar za Vaškem. Problém by to nebyl až tak velký, kdybychom nepotřebovali do neděle uskladnit krabici s bokeny a dalšími nebezpečně vypadajícími věcmi z FightConu.

Nakonec se vše k naší spokojenosti vyřešilo, i když jsme krabici nenašli u techniků, jak bylo domluveno, ale v zadní části místnosti ještě za stánky s deskovkami. Naštěstí se nic neztratilo a já si mohl v sobotu odpoledne říct – dnes nic nemusím.

Musel jsem však společně s Nordem zajít na přednášku Felouen Realita a klišé japonských RPG (především proto, že její druhá přednáška na AMconu byla o podivných DS hrách, což byl problém, jelikož Nord měl v pátek něco velmi podobného. Byla to jedna ze dvou přednášek, ve které jsme se letos s AMconem kryli). Musím říct, že návštěva to nebyla zbytečná, Felouen jako přednášející má správný tah na bránu a výběr faktů z daného tématu je pro mě opravdu vyhovující. Po přednášce jsme se malinko seznámili a pokud vše půjde dobře, možná s námi na příštích akcích bude spolupracovat. Takže díky festivalu za to. Stejně tak dík i Felouen, že přežila naše výlevy.

Během Sobotní siesty je důležité se družit

Zbytek dne jsem stihl ještě s Jeremym probrat budoucnost OrientConu a AMconu v rámci FF a výsledek byl, že si po skončení AMconu sedneme někde v klidu a probereme všechny možnosti. No a druhá, možná o něco důležitější věc, bylo nastříhání dokumentu Vaříme s OrientConem, jehož upravenou verzi jsme nechali doma a já měl k dispozici pouze rawy z kamery. Každopádně i to se nakonec podařilo a po několika hodinách strávených na balkónu v Sokolovně nebo při odpočinku před ní se den pomalu nachýlil ke svému nočnímu finále.

A najednou tady byla neděle. Vstávali jsme tak pozdě, jak to jen bylo možné, neboť to byl poslední volný půlden. Zde bych rád poděkoval svému zaměstnavateli, jsem tak postižený, že později než v osm ráno prostě nevstanu.

Dopoledne jsme stihli objevit krásu teplé stravy u místních Vietnamců a už tady byla pátá hodina a obnovený OrientCon. Vše by probíhalo bez problému, kdyby v místnosti nebylo asi 40 stupňů a žádný vzduch. Teplotní extrémy se nakonec projevily i na vybavení. Noční film jsme pouštěli asi s třemi neplánovanými pauzami, během kterých se musel restartovat zaseklý počítač.

Jak to vypadalo v sokolovně v místnosti 31

Proto jsem si zašel asi na hodinu nebo hodinu a půl posedět na bar a čekat, až bude mít Vašek čas. Takovéto prodlevy naštěstí na festivalu ničemu nevadí, protože u každého místa, kde se podávají nápoje se dá narazit na zajímavé známé.

Když jsem se nakonec dostal do skladu, dostal jsem kromě větráku i ceny do soutěží a že letos stály opravdu za to. Kromě několika mang a jednoho klasičtějšího komixu to byly i dvě knihy Nauč se malovat. Tyto ceny jsme rozšířili ještě o speciální cenu pro vítěze kvízu z FFS. Ale to si ostatně můžete prohlédnout někde okolo.

A tak nám skončil víkend a já v pondělí přišel na to, co letos nejvíce chybí naší linii. Byl to promítač. Kamarád, který by se úkolu rád zhostil, letos jet nemohl a ten, který ho nahrazoval měl dnes odjíždět. A tak jsem se ráno popáté podíval na Kamikadze girls (film o vztahu lolity a členky motorkářského gangu) a řekl si – tohle musím nějak řešit.

Vše by bylo tento den v pořádku, kdyby nepřišel Asijský nevědomostní kvíz a s ním příliš velká návštěvnost. S tolika lidmi jsme ani nepočítali ani jsme nebyli schopni je pokrýt vybavením (tužka a papír). Díky počtu lidí jsme nebyli ani schopni ještě na soutěži opravit odpovědi a tak jsme vyzvali lidi, aby přišli po pauze na večeři. Dostavilo se však pouze první a čtvrté místo a ti si odnesli pěknou cenu.

No nebylo u nás krásně?

Večer už bylo naplánováno jen Maidcaffé, které slavilo velký úspěch. Ono asi každý conař se rád nechá obskakovat pěknými slečnami v uniformách služebných. Naštěstí tím pro mě pondělní program skončil a já se mohl těšit na to, co přinese další den. Ostatně místo toho, abych se šel někam pobavit, zamířil jsem na Smetánku a doufal jsem, že někde doplním síly.

Jak to vypadá když se lidé zkrášlují hennou

Jenže se tak nestalo a já v úterý ráno koukal jako fejsik z rumu. Naprosto vykuleně a úplně nesvéprávně. Sotva jsem se v osm dostal do třídy, otevřel jsem okna a dveře, ať se tam dostane nějaký vzduch, zjistil jsem, že na disku došlo asi k nějakým chybám a chybí nám několik verzí titulků a pár filmů nejde přehrát. A tak až do devíti jsem přehrával zálohu z notebooku. Ale nakonec to nebylo tak strašné. Téměř vše jsme zachránili, i když jsem pak každý den ráno musel znovu vždy kontrolovat program na daný den.

Úterý byl den, který se nesl ve znamení přeplněného programu, ať šlo o workshop henny, na který přišlo něco přes osmdesát lidí, nebo boj s dýkou, který se mu snažil konkurovat. Jenže u těchto programů to tolik nevadilo, přeci jen odehrávaly se venku, a především henna nakonec trvala něco přes šest hodin. Jenže podobný problém nastal i u večerních přednášek Novinky z Japonska a 56 věcí, které jste nechtěli vědět o Japonsku. Ani na jednu z těchto dvou přednášek jsme se málem s Nordem nevešli a to jsme měli přednášet. Stačilo doopravdy přijít v celou nebo minutu poté a lidé nás odmítali pustit s tím, že se stejně nevlezeme, že se již čeká jen na přednášející.

Zážitek to byl neopakovatelný, především na druhé jmenované přednášce, kdy jsem přestával vidět kvůli potu, který mi neustále tekl do očí a když říkám tekl, myslím tekl. Ale všechno má své pro a proti. Lidé vypadali pobavení a chtěli vědět i více než jsme stihli na přednášce říct. Večer se jinak opakoval problém se zasekáváním počítače, který po celém dni běhu prostě odmítal fungovat.

Návštěvníci na nejúchylnější debatě, kterou jsme nabízeli

Ale i tak den nakonec skončil celkem bez problémů a přišel čas na večerní oslavy. Bohužel předtím bylo důležité svolat mini poradu organizátorského týmu. Při její přípravě jsem zjistil, že nemůžeme do Sokolovny vnášet vlastní láhve s alkoholem, což se naštěstí rychle vyřešilo po ukázání kartičky „šéf linie“ a větě: “A jak se máme bez podpůrných prostředků asi radit?” Každopádně tento večer už se nic kromě pozorování slušně oblečených lidí trousících se z kasina a zpět nedělo. A tak ve dvě hodiny opět ve spacáku.

Ve středu se naštěstí vstávalo docela dobře, takže jsem se mohl dívat, jak se nám na ranní anime valí lidi, které jsem předtím ještě neviděl. Na tomto promítání bylo něco kolem 15 lidí a to byl velký úspěch. Tento den jsme zjistili, kdo je tajemná Annie, která nám přislíbila povídání o lidnaté Číně a my jsme ji nebyli schopni do té doby identifikovat a najít.

Pak přišla neúspěšná infiltrace na Davida Nykla v kině, nějak nezbyl čas na zakoupení místenek, ale to už je riziko organizačního vytížení. Ostatně ani u Wortyho nám to nevyšlo a tak nám muselo stačit pár náhodných potkání, ale pořád lepší než nic.

Tři oči naši přednášející

Když pominu pozdější Asijské riskuj, kdy jsme si hromadně dokázali, že vlastně nic nevíme (například jak se jmenovalo japonské císařství předtím, než se přejmenovalo na Nihon). Opět se přiblížil večer a extrémně nabité přednášky. Na Zajímavých osobnostech japonské Kinematografie jsme si dokázali, že jedna hodina je na takové téma málo. Vzhledem k tomu, že jsme vybírali ze scénáristů a režisérů naše nejoblíbenější (ne nutně nejznámější, nebo nejslavnější), strašně jsme se zakecali, především když jsme začali vyprávět některé perličky ze života, ať už našeho nebo námi vybraných osobností. Díky tomu další přednáška začala zhruba o deset minut později (pauza na vyvětrání pro diváky a kuř pauza pro nás přednášející). Jenže to jsme nevěděli, co jsme si názvem Hentai ve Scifi připravili za problém. Tentokrát jsme měli dojem, že lidi sedí ve dvou patrech a během hodiny nám jich několik omdlí. My sami jsme k tomu neměli daleko. Obrázky z vlastní tvorby sklidily očekávaný aplaus a naše hloupé a několik smyslných i nesmyslných komentářů také. Sice jsme žádné opravdové informace nikomu neposkytli a úchylnější jedinci mohli být spokojení, věřím, že se všichni pobavili.

Rád bych zmínil, že především takhle na večer bychom ocenili slibovanou vodu pro přednášející, i po několika urgencích prostě do Sokolovny žádné pet lahve s vodou nedorazily a my jsme se tak museli ovlažovat tím, co bylo po ruce, ať to byl kozlík z Vočí nebo Chotěboř z buffetu. A to při vysokých teplotách mělo zhoubné účinky. Na druhou stranu – témat jsme se většinou drželi a lidé naše bujaré výkony oceňovali.

Večer jsem ještě povolal zálohu Tarah a domluvil s ní ranní promítání. Přeci jen potřeboval jsem alespoň jeden den malinko vypnout a nebudit ráno celou místnost unavených conařů svým vstáváním v pochybnou ranní dobu. Vždyť pokud si FF užíváte naplno, nechodíte spát před pátou hodinou ranní. Tímto bych rád poprosil všechny známé těch, co musí ráno vstávat, neschovávejte jim mobily, budíky a další propriety potřebné k tomu, aby mohli vstát. Protože když jsem pohodovým krokem dorazil v devět ráno do místnosti, Tarah nikde. Omluvil jsem se tedy těm pár bláznům, co ráno vstávají, postupně rozjel všechnu techniku a s desetiminutovým zpožděním začal. To akorát dobíhala rozespalá kamarádka se slovy omluvy, ti magoři mi schovali mobil, že to pak bude ráno větší „vzrůšo“. Předal jsem jí místnost a vyrazil se nasnídat a podívat se, co se děje na festivalu.

Naše indická sekce v celé své kráse

Ve čtvrteční ráno se toho nedělo příliš, ale to se mělo s příchodem večera změnit. Nejprve jsme si s našimi, v té době již věrnými, fanoušky užili japonský jukebox (většinou mnou zvaný judgebox), především výkřiky „už to vypněte, to se nedá poslouchat“ (vybrali jsme z japonské hudební tvorby opravdu pestrou nabídku od visual kei přes rock a j-rock až po také perly jako je DJ Ozma nebo hard gay). Poté jsme se přesunuli vedle do místnosti za, minimálně mnou, obdivovanou Elendilkou a její Kamelotskou pantomimu. Doufali jsme v nějaké vtipné divadlo nebo něco podobného. O co bylo naše překvapení větší, když jsme zjistili, že se jedná o soutěž. Tak jsme ji tedy vyhráli (neptejte se mě, jak je to možné, seriál Merlin ani jeden z nás neviděl a mě se povedlo předvádět místo Guinevra předává Morganě květiny, Guinevra předává Morganě krevety). Odměnou nám byly rychlé špunty Hany Montany, za což jsme byli strašně vděční a snažili jsme se je nabízet všem kolemjdoucím, tak byly dobré.

A to už v naší místnosti začínaly Masáže II pod vedením Deneroga. A že to byl dobrý program jde poznat i podle toho, že jsme zrušili následující film a místo toho se masírovalo asi dvě a půl hodiny, nebo něco podobného. Naše místnost pak byla krásně vonět nejen zpocenými těly, ale i růžovým masážním olejem. Bohužel to vydrželo jen do prvního pátečního programu.

Ještě jsem si vzpomněl – buď ve středu nebo ve čtvrtek nám začala upadávat klika u dveří. Stačilo ji jen přitáhnout a dále ve své činnosti (vypadávání) nepokračovala, toto není výtka technikům, za těmi jsem prostě nestihl dojít a raději jsem to opravil sám.

A pátek se už nesl v duchu odjezdu našich přednášejících a ze závěru OrientConu se stával two man show s krátkými pauzami pro FightCon. Program se začal přibližovat našemu standartu, plno zábavných přednášek ze kterých si toho příliš neodnesete, ale bránice vás bude pořádně bolet.

Výjimky tento den byly dvě, soutěž Anime survivor, u které jsme zjistili, že námi naplánované soutěže na hodinu se nedají stihnout ani za dvě. A tak místo toho abychom se dostali ve vyřazování protivníků až do konce, skončili jsme po naprosto úžasném souboji pokemonů (Charmander zde třeba vyřadil Bulbasaura tak, že mu zapálil cigaretu a jak všichni ví, kouření zabíjí. A ještě citát Bulbasaura, když utočí úponky – Tentacle rape!). Druhou výjimkou pak byl náš již téměř tradiční dokument Vaříme s OrientConem, kdy natáčíme v Ostravě naše pokusy o tvoření orientálních jídel. Letos byly dva recepty – jeden seriozní od Wynn (velice dobré indické jídlo) a druhý daleko zábavnější, ale ne příliš poučný, můj s Nordem, během kterého jsem se naprosto neplánované pořezal. Tento nás filmařský pokus sklidil velké ovace a několik zde přítomných slečen se nás ptalo, jak to nacvičujeme, že to vaření vypadá tak zábavně. Tak jsme jim s klidem oznámili, že takhle vaříme vždy, jen na kameře to vypadá tak podivně.

V sobotu již nezbývala téměř žádná energie, celý den mi splývá do velké koláže náhodných zážitků, tousty na baru, pivo v buffetu, neidentifikovatelné jídlo, které mi kdosi vnutil, přednášky, spousta přednášek, všechny na naši linii. Především večer byly dvě, na které jsem se těšil. Nordovy lišky v japonských legendách, naprosto dokonalý počin plný tematických obrázků, krátkých legend a příběhů o tom, co všechno lišky dokážou. Po ní pak moje JAXA aneb Japonci ve vesmíru, dle mého naprostý propadák. V momentě, kdy jsem došel do místnosti, vypadly mi všechny důležité věci, které jsem chtěl říct. Takže to nakonec bylo spíš takové povídání o tom, co Japonci dokázali nebo právě dokazují. I přesto, že jsem byl se svým výkonem velmi nespokojen, účastníci říkali, že se jim to líbilo a dozvěděli se spoustu nových věcí. Tak snad to byla pravda.

Tuto sochu mají na České spořitelně v Chotěboři

Poslední večer po programu se nesl i nadále ve znamení únavy, z našich známých a pravidelných návštěvníků SchodyConu zbylo jen pár a ani ti neměli příliš energie. Takže nejpozději ve čtyři většina zalehla a těšila se na odjezd, vanu a kdo ví co ještě. Mě navíc ještě čekala dlouhá cesta za volantem. A věřte, z Chotěboře do Ostravy je to řádný kus.

A přišla neděle, čas loučení a výběru odměn za linii. Vše vypadalo v pořádku, jen jsme zjistili (zjistili jsme to někdy během prvního výběru odměn, v pondělí myslím), že náš liniový účet nemá vyplněno příjmení a tedy není možné ho v systému vyhledat. Doteď jsem to nikomu neřekl, takže nebylo možné sjednat nápravu. Tak snad po dopsání reportu to adminům oznámím.

Rozloučení i cesta nakonec proběhly naprosto v pořádku a za nějaké 4 hodiny jsme byli všichni doma a pak už se jen spalo a spalo.

Pomeranč si přebírá cenu za podzimní FFS 2009

Tolik k zážitkům s organizací a hodnocení naší vlastní linie, pokud bych měl hodnotit con z pohledu účastníka, tak musím říct, že jsem neměl dost času stihnout vše, co bych rád.

AMcon se po změně hlavního organizátora příliš nezměnil, ale povedl se. Jen úroveň přednášek nebyla zcela vyrovnaná. Opět jsem nestihl battlestar-TARDIS a je mi to ještě více líto než loni na speciálu, když nám torchwooďáci málem zapálili místnost (ale to je jiná, i když velmi zábavná historka).

Merlin-Narnia byla povedená linie, i když občas měli příliš hlasité programy a nás to přes zeď malinko rušilo.

Klasikon byl letos opravdu vymazlený a jedna přednáška byla lepší než druhá, škoda že o tom vím jen z doslechu. Ale zase publikum přijalo můj příspěvek v podobě srovnání A.C.Clarka, I.Asimova a Heinlaina docela kladně. Takže pokud se tam pohybovali podobní lidé muselo být přednášení radost.

Na Vampconu jsem se byl pobavit na literárním kvízu Stmívání a musím říct, že nevím, kdo má jaké oči.

Stravování se letos výrazně zjednodušilo díky pizza pointu a vietnamské menšině, zato panský dům proměnu zklamal.

Tým OrientConu se vážně snažil a rok od roku je na ně větší spoleh.

Vašek se zdál být o něco klidnější než obvykle. Na druhou stranu, jednou mě pustila slečna z kuchyně do kanceláře, aniž by mu to řekla a to neměla dělat. Takže pro všechny, co chtějí za Vaškem, trvejte na tom ať vám ho zavolají a nechoďte tam.