Bakumatsu a nejen Perryho černé lodě

Mississippi, Plymouth, Saratoga a Susquehanna. Čtyři nejznámější černé lodě, bohužel (nebo snad bohudík) nebyly ani první, ani poslední. S těmito čtyřmi a několika dalšími přistál 8. července roku 1853 komodor M. C. Perry v Edu. Bylo to na příkaz amerického prezidenta Fillmorea, který chtěl (a celá Amerika a Evropa  samozřejmě s ním), aby se Japonsko otevřelo světu. To totiž udržovalo doposud styky pouze s Čínou, Koreou (která byla v té době podřízena Číně), Holandskem a krátce s Anglií.

Když onoho dne zakotvily všechny lodě pod velením M. C. Perryho v Tokijském zálivu, bylo to poprvé, kdy tento komodor zavítal k japonským břehům, tato návštěva ovšem měla trvat jen krátce.  Šógunovi byly předány žádosti Spojených států. Byly sepsány Američany, tudíž byly pro Japonce absolutně nevýhodné, šógun samozřejmě odmítl a komodora a jeho malé flotily se snažil zbavit pro Japonce tak typickou vyhýbavou odpovědí.  Nechtěl na podmínky těchto smluv přistoupit nejen proto, že Japonsko zcela znevýhodňovaly, ale také proto, že se japonští pohlaváři rozhodli dále pokračovat v izolování Země vycházejícího slunce od zbytku světa, jak to kdysi rozhodl zakladatel tokugawaského šogunátu. Ale o tom až níže. Lodě sice odpluly, ale jejich velitelé se nemohli smířit s odmítavým postojem. Proto se po půl roce opět na obzoru Tichého oceánu v Tokijském zálivu objevila tato flotila znovu i s posilou. Komodor Perry tušil, že pouhá slova už stačit nebudou a rozhodl se  začít s vojenskými manévry na dostřel Eda. Stačilo pouze několikrát vystřelit a Japonci uznali, že proti takovéto síle by neměli nejmenší šanci. Proto podepsali první právní akt – japonsko – americkou smlouvu o míru a přátelství, tzv. Kanagawskou. Tak se stalo 31. března 1854, kdy se také začal rozpadat šógunát.

Začalo období, jež se nazývá bakumatsu. Konec vojenské vlády, kterou roku 1603 nastolil Tokugawa Ieyasu. Vláda šógunů z rodu Tokugawa, jež trvala více než 200 let, měla být ukončena.  Japonsko začalo postupně otevírat své přístavy dalším a dalším cizincům – Velké Británii roku 1854, Rusku v roce 1855 a Nizozemí během roku 1856. Toto období úpadku 200 leté vlády trvalo do roku 1867, kdy byl šogunát svržen a císařství bylo opět obnoveno. Ovšem do té doby nám uplyne ještě dlouhých 15 let, během kterých se stane několik významných událostí.

Tyto činy měly vliv na to, co se dělo roku 1868, na palácovou reformu, na zrušení šogunátu atp. Jelikož si většina japonského obyvatelstva všimla, že jejich vláda je již příliš slabá, a nedokáže se ubránit náporu cizinců, začala se zvětšovat moc samurajů. Ti totiž také patřili mezi nespokojené Japonce a chtěli s tím něco dělat. Na své straně měli i císaře, jehož post existoval po celou dobu vojenské vlády, ale nesměl zasahovat do chodu státu, a který se smlouvami s cizinci nikdy nesouhlasil. Když roku 1858 Japonsko podepsalo další americko – japonskou dohodu, došlo ke zrušení japonské celní autonomie a cizincům bylo potvrzeno právo exteritoriality (na cizího státu se na vás vztahují práva státu, jehož občanem v dané době jste), avšak měli zakázáno vzdalovat se od pobřeží na více než 20-30 km, dále pak byl rozšířen seznam přístupných přístavů, včetně Tokia a Ósaky. Šógun se snažil omezovat vývoz z Japonska, přesto mnoho komodit zdražilo (např. rýže dvojnásobně). Pohyb cizinců pak vyvolával rozhořčení u výše zmíněných samurajů, kteří se s nimi nemohli na svém území smířit, a proto rok od roku stoupal počet útoků na cizince (cca 1 zabitý člověk za měsíc). Císař Kómei pak roku 1863 vydal příkaz k vyhnání cizinců, který ovšem nebyl brán příliš vážně, ale i tak ti, jež jej uposlechli, způsobili smrt dosti cizincům. Japonsko se opět dostává do občanské války. Císař proti šógunovi. A takto žádný stát samozřejmě fungovat nemůže, což se projevilo v následujících 4 letech plných různých potyček a bojů mezi samotnými Japonci. Ovšem, chce se nám říct naštěstí, roku 1867 císař Kómei umírá a jak se říká, setneš-li hadovi hlavu, je mu tělo k ničemu tak i od smrti Kómeie se začíná původní odpor pomalu zmenšovat. Na trůn nastupuje teprve patnáctiletý císařův syn Matsuhito a ten vládne po celou dobu reforem Meiji až do roku 1912. Také v protivníkově stanu se dějí neočekávané věci a post posledního japonského šóguna velice neochotně přijímá Tokugawa Yoshinobu. Z posledních sil se ještě snaží udržet moc šogunátu a zreorganizovat vládu, ale to se mu nepodaří a roku 1867 rezignuje na své místo a přenechává vládu císaři. Tím končí jedno dlouhé období japonských dějin.

A jak vůbec vzniklo označení černé lodě kurofune? Jednoduše a prostě, jak je u Japonců zvykem. Japonci poprvé viděli plout na moři něco tak obrovského, co ze sebe vypouští hustě černý dým (byly poháněny černým uhlím). K tomu ještě přispěla i tmavá barva těchto lodí a název byl hned na světě – kuro znamená černý a fune je japonské slovo pro loď.  Ovšem nebyly to pouze tyto pod velením komodora Perryho dorazivší lodě, ale již od roku 1543, kdy poprvé Evropané vstoupili na území Japonska, sem připlouvaly, z pohledu Japonců, obrovské, bachraté lodě za účelem obchodu, podle některých zdrojů měly také tmavou barvu, tedy mohly být také označovány jako černé lodě. Pak také samozřejmě po podepsání smluv se Spojenými státy, sem připlouvalo stále více a více černých a černějších lodí. Díky tomu, že bylo čím dál tím více otevřených přístavů pro zbytek světa, více práv pro cizince a obchod s Evropou a Amerikou se jistě rozvíjel, tomu ani nemohlo být jinak. Zbývá se zamyslet pouze nad tím, zdali to bylo bohudíky, nebo bohužel.

Věděli jste že…

  • hodnost komodor je pátá v pořadí od nejvýznamnější po tu nejmenší? Více než komodor je jen velkoadmirál, admirál, viceadmirál a kontraadmirál, takový je systém námořnictva Velké Británie.
  • Edo je starý název pro dnešní Tokio? Edo znamená ústí.
  • Angličané názvy pro dnešní japonské ostrovy psali jinak než dnes? Kyūshū – Kiu-siu, Shikoku – Sitkokf a Honshū bylo tehdy Nippon, jak je dnes označováno celé Japonsko. Také Edo se někde přepisovalo do latinky jak Jeddo nebo Yedo.
  • o útocích samurajů v době bakumatsu, o myšlení Japonců v té době a různých událostech se můžete dočíst v knize Gaidžin od Jamese Clavella? Jde však  spíše o narativní historii.
  • před komodorem Perrym dorazila ještě jiná americká výprava, která také chtěla, aby bylo Japonsko otevřeno světu? Bylo to roku 1846 pod velením kapitána Jamese Biddlea a nebyla úspěšná. Při jednání na vlajkové lodi šogunátu Biddle nerozuměl správně, co se od něj čeká před šógunem a byl jedním ze samurajů sražen k zemi. To ho samozřejmě pohoršilo, vrátil se na svou loď a po několika dnech mu i s omluvou přišlo rozhodnutí japonských pohlavářů, že obchod s cizinci bude nadále Japoncům zakázán.
  • roku 1808 pod holandskou vlajkou vplula do Nagasackého přístavu fregata anglického námořnictva? Byla to doba absolutní izolace Japonska, takže když chtěl kapitán této lodi po Japoncích nějaké suroviny, byl rezolutně odmítnut. Poté, co ukázal, jakou sílu mají děla jeho lodí, se Japonci podvolili. Ovšem to byl veškerý kontakt a izolace trvala dál.
  • o tomto se nejvíce můžete dozvědět přímo ze zápisků M. C. Perryho (možná jeho zapisovatele)? Ten je k nalezení na této adrese – http://books.google.cz/books?id=LSIPAAAAYAAJ&printsec=frontcover&dq=commodor+perry&as_brr=3&cd=1#v=onepage&q=&f=false – je celý v angličtině a bohužel některé stránky jsou nečitelné.